Však jo, dávej do mě nervy! aneb Nervy na pochodu!
Člověk by si řekl banalita, nafouknout dvě malinká kolečka koloběžky…ale to by nesměl být já, bo proč dělat věci jednoduše, když jdou udělat složitě!Jsem se totiž v neděli večer rozhodla pro záchranu fyzické kondice a zdravý život:op Což znamenalo připravit si dopravní prostředek do práce. Chudák Líná svině už stála pomalinku na ráfkách, no dobře měla ještě zpola plné kolečka:o)a tak bylo na čase s tím něco udělat! Asi po půl hodině usilovného pátrání v naší pidikotelně, dříve psí boudě dogy Sárinky, jsem objevila tátovu skrýš na pumpičku. Byla na skříni. Taková ta malá cyklo s tou páčkou na upravování otvoru podle velikosti ventilku.
Po několika pokusech se mi podařilo dovyfouknout zbytek vzduchu z pneušek ven, avšak opačného efektu už jsem nedocílila. Jelikož se hned tak nevzdávám, zkoušela jsem různé fígle, lsti a léčky, ale pumpička to měla ošéfované a trvala na svém. Ne prostě vzduch dovnitř foukat nebude!
Zhluboka jsem se nadechla, v duchu si myslela něco o nepříliš lichotivých vlastnostech téhle pumpičky, a šla jsem hledat klíče od sklepa, kde by měla být normální starodávná pumpička s našroubovacím šlauchem. Nejenže se mi nepodařilo si rozpomenout, kde jsem ty klíče schovala, ale ještě jsem dostala od mámy ultimátum do rána, že jak je nenajdu, tak prý něco uvidím! By mě zajímalo co!? Pak ještě něco říkala o uklízení a mojem vztahu k pořádku, ale to už jsem neslyšela, bo jsem sbíhala schody dolů do našeho strašidelného sklepa, kam se bojím chodit aji za dne.
Pumpička byla na svém místě, takže hurá zase nahoru na půdu do kotelny…celá šťastná přibíhám k té mé krasavici a pokouším se našroubovat šlauch a …ZRADA!!!!…šlauch je na normální ventilek a já mám na kolobce autoventil…no není to paráda…lehce zavrávorám, pak zakleju a na to přichází taťulda s pobaveným výrazem a pré jak to jde?…tak co na to říct….vylíčím mu problém, on zkušeně zaloví ve skříni a vytáhne náhradní šlauchy pasující na můj ventilek…juchů!!!. Radost trvá asi tři sekundy, než dozatáhnu první šlauch, kerý je zteřelý, takže se mi oplet u závitu se rozpadne v ruce a vzduch proudí všude možně jenom ne do duše…ufff…no neva. Takže druhý pokus s druhým šlauchem…ten už občas vzduch dovnitř vdechuje, ale po pěti záběrech začíná stávkovat a pokud ho nedržím ve specifické poloze, odmítá kolo plnit vzduchem …začínám si říkat..holka stojí ti to za to???
Jakmile se z kotelny ozve: „ Já se na to možu….!“, přichází opětně taťulda a s ledovým klidem říká, že kdybych si donesla z auta auto-pumpu, tak už to mám nafouklé desetkrát ..a to mi říká až teď po hodině marné snahy!!!!!!…takže znova obout převlíct se z pyžama do civilu a utíkat zase dolů…venku je nádherně teplo a svítí hvězdičky, tož čerpám energiju do posledních pokusů, beru pumpu z kufru auta a vybíhám opět za Línou sviňuchou. Po další minutě je po práci, bo kola jsou vzorově nahuštěné, já jsem vzorově naštvaná a počítám, že zítra bude pršet a pojedu tak leda víte kam! A nebo píchnu hned před barákem…takže tak…:o)..to jenom na ukázku, že aji v neděli večer kolem desáté se dá prožívat parádní vzrůšo:o)))
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat