V neděli před Velikonocema dávali v televizi Umučení Krista, tak jsem to konečně viděla, i když jsem moc nestíhala překládat anglické titulky a tak v půlce filmu, jsem nabyla pocitu, že plynule rozumím hebrejštině + italštině(bo co to byla za řeč) a titulky jsou spíš na obtíž :o)

Ráno mi John řekl, ať vytáhnu z mrazáku to jehněčí a upěču ho...udělalo se mi zle...mrtvou ovečku? no to snad ne!! nakonec nebylo vyhnutí :o/ umyla jsem krev z toho nebohýho mrtvýho kousku jejího těla a dala to píct do slowcookeru se slovy, že s tím nechci nic mít společnýho, ať to dodělá někdo jiný a odešla truchlit do pokojíku...jehňátko dopekl nejmladší Johnův syn David, večeři jsem odmítla..ono teda na mě stejně nic nezbylo, ale to jsem věděla jen já, Dave a jeho žena, John netušil...

Velikonoce byly opravdu veselé, ale trochu jinak, než jsem chtěla...aspoň díky sms a icq mě virtuálně vyšlahali tři mí kamarádi a pak to začlo. Už jsem myslela, že místo záchranky budu volat pohřební ústav, páč to bylo hrozivé, až do doby, kdy si v pauze mezi nářky John objednal dva sendviče se šunkou a kafe a cigárko, trochu se mi ulevilo, nicméně doktory jsme aji tak zavolali a pak už to bylo v přijatelné linii, nicméne pořád špatný...

V úterý jsem se už smála jak sluníčko a vyhlížela Alču. Pak jsem jí ukázala co a jak, rozloučila se s Johnem a prchla. Ze začátku jsem se bála lidí a aut, páč z té izolace to na mě bylo nějak moc hluku najednou, ale zvykla jsem si...vláčkem jsem dofrčela do Londýna, pak rychle na Nothing Hill se ubytovat a pak tradá do ulic!!! Trafalgar square, Piccadilly Circus a Soho a dom. Pak poslouchat Pájin monolog a spát.

Středeční ráno bylo trochu napínavé, bo jsem moc chtěl vidět budhistickej chrám ve Wimbledonu. Průšvih byl, že cesta tam, při štěstí se spojema trvá asi hodinu a otevřeno mají od 9-10 a mě jel v 11:30 bus. Takže jsem nalehko vyrazila v půl osmé z Velehradu přisvištěla do Wimbledonu, našla chrám, obkoukla ho, prošla se v parčíku a zjistila jsem, že nestíhám, tož trocha stresíku, naštěstí jel autobus a metro taky jakš takš, na Velehradě jsem se jen vytočila, rozloučila a pádila na Viktorku.

Všecko jsem stihla, následovala sedmihodinová mučící cesta busem bez zastávky, než nás vypustili z busu, páč jsme měli zpoždění, okružní jízda Belgií a Lucemburskem a v půl sedmé ráno jsme byli v Praze.

Dostala jsem od Honzíka Clajmbing offci a pak jsem jela za Jachťourem do Hradce, u nádraží předstíral, že mě nevidí a naschvál se koukal na opačnou stranu, ale já se mu stejně vnutila a pak jsem měla malou exkurzi po městě a dostala jsem odznak s krysou a pak jsme jeli k nám na Hanou a bylo to prima:op