Mno a pak nastoupili předskokani, o kterých se nic dopředu nevědělo, nikde nebyli inzerovaní, prostě nic. Takže Man Boy z Finska – pro mě osobně nic moc zážitek, snad jen, že jsme si trochu dělaly srandu ze zpěváka, kerý měl neuvěřitelné Iksáky a stejně neuvěřitelně šilhal na pravé oko a jeho pohled do publika byl, dalo by se říct, děsivý….nicméně zpívat umí a hrát taky, akorát né to, co by se mi zrovna nějak líbilo…
A Placebo..tak to už byla jiná pohádka…sice pořád nechápu lidi, co během koncertu nahrávají videa a stojí celou dobu s rukama nad hlavou, takže přes ně není nic vidět, ale podle mě, pak ani nevnímají to, co se vlastně na tom pódiu děje, a jen připitoměle sledujou, jestli budou mít pěkné obrázky…

Brian opětně nezklamal, jeho hlas se bez jediné chybičky nesl halou, i když pravda, na to jak dlouho tam zvukaři před vystoupením štelovali mikrofóny, ho první písničku nebylo vůbec slyšet…naštěstí se to pak srovnalo a bylo to v pohodě…pak už nic nebránilo nechat se unášet na tónech mých milovaných písniček…teda až na pár výtržníků, keří se zuby nehty snažili probojovat ze zadních do předních řad a tak vznikaly zbytečné a nepříjemné potyčky…škoda no….95 minut super muziky, navíc mi na závěr zahráli 20 years, takže navýsost spokojená ( ale zase to ale, Comercial for Levi nezazněla…i když ona asi byla určená pro jednoho človíčka a né pro to, aby byla hraná na koncertech).

Po koncertě jsme se potkali znova se Sousedem a prošli jsme se ke kolejím. Tam začlo šou číslo dvě, bo Soused nemohl najít ISIC, pak si vzpomněl, že ho nechal na stěně, takže já jsem paní vrátné ukázala ISIC z UP Olomouc a ho nechtěla pustit, bo fígl s kreditkou nevyšel. Naštěstí tam zrovna přicházel týpek, takže mu průkazku podsunul pod pultíkem, baba jaga byla spokojená, léčku neprokoukla a my byli spokojení taky :op