"En Déčko" je na světě :o)))
...po minulém týdnu jsem si řekla, že už by to stačilo a s lehkýma výčitkama jsem s panem Míšou, Anetkou a Pájou vyjela vstříc relaxačce na Fesťák do Teplic, kde už nás čekala bandička Mammutovských babizen a dvou pánů Red Bulláků. Díky navigačnímu systému Emo GPS (Aneb zkouška, jestli Ema dokáže číst z mapy i vzhůru nohama se svou "EMA" patkou :o))), jsme ani jednou nebloudili a to jsem jeli novou trasou přes Polsko! No nejsu já úžasná?! Se musím pochválit, když to za posledních 14 dní nikdo jinčí neudělal...takže jsme dojeli, sešli se před Mammut šopem, zjistili skandální věc, že pršelo, takže lezení se konat nebude a tak se vyrazilo pěšo směr Ádr, děcka šli na okruh spolu s Pšonkama a Skopčákama, a já se vydala na vycházku okolo všeho zadem zpátky do Teplic. Procházka to byla úžasná, hlava se pročistila, nálada zlepšila tak o 200% a vůbec, kdo nezažil týdení vězení zavřený mezi 4 zďama, nikdy nepochopí.
Tož kolem šesté jsem došla do Teplic a vydali jsme se na véču, já pak musela opustit hospůdku dřív, páč jsem silně usínala, po tom raním vstávání ve 4:45. Tož jsem tak probrouzdala městečkem, zašla se mrknout na fotky (některé mě trochu zklamaly, ale co...) potkala jsem pár známých a muža, a pak se šlo trénovat na lajničky, které potvory vibrovaly a vibrovaly, ale to bylo dozajista tím, že jsme nikdo neměl růžovou ušanku jak exhibující slečna další den. No a pak jsme se po letech očekávání a netrpělivosti potkali s Wupssadlem :o) a následoval hrůzostrašný snímek v kině s paní "Žákajdou", jejím 20-ti kg batohem a kamerou, přes kterou ona vážně nic ale opravdu nic neviděla!, na to nám Stefan Glowacz a Robert Jasper ukázali, jak fouká a sněží v Patagonii a jak čím dýl jdete, tím víc vám přibývá věcí, začli s batůžkama a za dva dny už měli bágly, skialpy + sáně a nikdo neví, kde se to tam najednou objevilo...trochu záhada, ale oproti českému snímku, to pro mě bylo hodně zajímavější a byly tam hory a sníh :o)
No a pak se někteří jeli koupat do Ádru, někteří šli spát a já vyrazila za Wupssadlem do hospůdky. Tam mi jeden podnapilý pán pěkně vysvětlil jeho absurdní odcházení z hospod bez placení a doporučil mi, abych dala na jeho rady (takže příště holinky s sebou!:o))). Nato jsme se přesunuli za Chill, kterou jsem měla tu čest po letech konečně osobně poznat. A kolem druhé jsem docupitala do parčíku a za zvuku mých milovaných Placebo (které hrály snad hlasitějš jak na koncertě), jsem se snažila usnout. Pak už jenom vím, že nedaleko mě někdo zvracel a že se mi udělala díra na patě ponožky a bylo mi pak trochu zima :op
Po snídani jsme konečně vyjeli na skalky, jako první (z celkových dvou:o)))) jsme si dali naši dobře známou cestu na Podzimní věžičce a pak jsem lezla něco, co ani nevím jak se jmenovalo a bylo to taky moc pěkný... a jelikož se Renče přitížilo, tak se zavelelo k ústupu, Pája s Anetkou teda ještě lízt zůstaly a zbytek jel zpátky do Teplic. Renča se ještě prospala, my skoukli pár boulder lezců, sešrotované auto od motoráčku (Pražáci, takže no comment...) a jelo se. S dost chmurnou náladou jsem dosvištěla domů a šla jsem zaspat týden s pracovním názvem" Kdo dokáže s Mátou vydrbat nejvíc?!" s nadějí, že další týden už bude lepší...
Bohužel tomu tak není a tak jsme dneska v Hudy s Kikóškou založily spolek " ND "(čti En dé), páč ona se v poslední době taky moc nesměje...tak tu teď obě chodíme a tváříme se jak kakabusy a těšíme se až si budem moc zazpívat...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat