Juchůůůůůůůů, už je to tady, už je to tady!
TAK TO JE ONO! EMINO NOVÉ KOLO! ACH!
Ema má nové kolo! Ema se má! Ema má radost! Ema ho jela vyzkoušet a hned za rohem baráku se jí rozsypaly brzdy:o)) Ema jela zpátky do obchodu, kde jí dali brzdy nové. Ema jela uskutečnit druhý pokus a ten už vyšel. Jela kolem Bystřičky po cyklostezce přes Velkou Bystřici, Hlubočky do Hrubé Vody.
Tady si Ema dala U Supa klobásku z udírny a Kofolu. Ema byla lehce zpruzená, páč na rovince bylo kolo stejně líné jako Ema sama, takže tahle vražedná kombinace moc vražedné tempo nevyvinula. Ale pak to přišlo! Černé mraky a hřmění. Ema ze strachu z blesků, šlápla do pedálu, vjela na lesní cestu a už ji to začlo bavit mnohem víc, na rozdvojce, neváhala ani minutu a zvolila cestu přes brody, to vám bylo radosti!!!:o) Na konci sice vyjela na Smilově s durch mokrýma botama, páč si na některých brodech musela nechtěně odšlápnout. Projela po louce a přes Ostravácký skautský tábor, kde zrovna panoval odpolední klid. Hřmění nabíralo na síle a intenzitě a tak Ema vymyslela variantu EXIT, a byla rozhodnuta, že pokud začne mohutně pršet, potupně naloží kolo do motoráčku a dokodrcá se do Olomouce vlakem.
Bohudík nebo bohužel se tak nestalo a tak Ema začla stoupat táhlým kopcem od nádraží Jívová do vesničky Jívová (naštěstí to není moc kolmé ale je to nechutně táhlé). Na návsi u Masných krámů Ema doplnila tekutiny a pokonverzovala s pánem, kerý přijel o chvíli pozděj než ona na stroji od stejného výrobce a jal se s Emou družit. Jenže si toho moc neužil, páč Emičku už svrběly šlapky v zapařených teniskách, bo věděla, že přijde toužebně očekávaný cca15km úsek v terénu. Rozloučila se tedy s pánem, nasedla na kolo a rozsfištěla se vstříc lesu. Po zelené značce dojela do Pohořan, napojila se na červenou , která jí měla zavést na Sv.Kopeček, jenže to by nebyl vélet,aby se Ema neztratila. Jelikož tuto trasu (Sv.Kopeček-nádraží Jívová) zná Ema hlavně ze zimních výletů na běžkách, chtěla využít zkratek přes polní cesty, což se ji stalo lehce osudné, naštěstí najetých kilometrů navíc nebylo moc (cca3-5), ve finále ji už jen zmátly Boží muka, páč byla přesvědčená, že to jsou ty co kolem nich měla jet a ony to ty nebyly, takže si dáchla trochu zvířeného prachu za traktorem a propletla se polem s makovicema:o))
No pak se jí podařilo napojit zpátky na červenou značku, projela kolem mrtvého pána ( za což se stydí, páč místo aby sesedla a zjistila, jestli je opravdu mrtvý, raděj šlápla do pedálu a odjela,jak nejrychleji to šlo) a dojela až k ZOO na Sv. Kopečku, propletla se mezi turistama a těšila se na poslední perličku véletu - sjezd alejí od kostela do Samotišek. Jenže zrada!!! Nějaký hodný člověk (ono jich asi bylo víc) vybudoval naštorc cesty odvodňovací kanálky z kamenů, tak, že spodní hrana byla ještě vyvýšená proti okolní zemi,takže rozjet to víc, je to tak na pořízení parádní osmy, proražení pneušky a parádní parakotoul + sadičku válecích sudů), takže Ema brzdila jak vzteklá a říkala si , že měla jet raděj s autama serpentinou, nu což. Ináč už se pak nic dramatického nedělo a Ema dojela domů špinavá jak prase, ale spokojená :o).......................................................(trasa cca 53km, čas plížení 3,5-4 h s výměnou brzd, konzumací klobásky, pitím toniku, blouděním mezi makovicema)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentářů:
Ema je bůh :)
aaa taky se chystám na nový kolo, a tady je obchod: http://www.cyklistika-fitness.cz/
Okomentovat