Zakončení pobytu a pekelný příjezd domů...
Po nechutných jídlech, se naskytla příležitost na změnu a na večeři byly nahlášené těstoviny. Juchůůůů!!! zaradovala jsme se, né však na dlouho...těstoviny byly připraveny tak, že je Michelle vsypala do simaxové mísy, zalila silně zředěnou omáčkou a dala do horkovzdušné trouby...trocha mě to zaskočilo, nicméně jsem byla potichu, bo nemá cenu Anglánům dokazovat,že umíte dělat něco schůdnější cestou, páč tím stejně budou opovrhovat...po 40-ti minutách, už to jako bylo "hotové" . Horní těstoviny byly připečené a ty na dně nestihly ani změknout, takže jsme to pochroupaly a dělaly, že tak to vlastně má být a já se šla pak dojíst perníkem, který jsem náhodou objevila v šuplíku....ufff...no a až do 10.12. kdy jsem měla padla se nic zásadního neodehrálo, takže jsem šťastně mohla vyrazit za Ondrou tankistou (tank se na Zélandu přezdívalo jejich dodávce) do Londonu. Jelikož jsem měla moře času, vydala jsem se znova na procházku napříč centrem, z Liverpool Street Station jsem se mrakodrapovou čtvrtí propletla k Temži a po jejím levém břehu jsem došla až k Big Benu, prošla kolem Národní galerie na Picadily a na Euston Station, odkud jsem teda frčela metrem, bo už byla tma a hlavně kosa a ten 11-ti kilovej batoh už mě taky moc nebavilo nosit.
Na Golders Green jsem si teda ještě počkala, ale to neva, páč jsem sledovala Upíra, jak nabízí lidem výhodnou jízdenku na městskou dopravu...a pak už jsme se potkali s Ondrášem a to bylo radosti!!! Spustili jsme na sebe vodopád zážitků a vzpomínek a bylo to strašně prima. Kolem půl deváté došla z práce i Ondrova přítelkyně Leňa, Břeclavačka, a tak bylo taky pěkně veselo...večer proběhl Vodka večírek s ondrovo Slovenskými spolubydliči a já ráno moc vstávat nechtěla...
A pak začlo peklo : metro narvané, dostala jsem se až do 3. vlaku, málem mi ujel bus na letiště, pak jsme na druhé křižovatce srazili motorkáře, naštěstí se mu nic nestalo, takže bylo zdržení akorát než dorazili policajti a udělal se zápis, pak jsme vyjeli na dálnici, kerou na druhém kilometru policajti zavřeli, takže jsme místo půl hodiny na letiště jeli hodiny tři. No a pak už mě jen málem nestihli odbavit, vystála jsem si hodinovou frontu a v Brně mě pan řidič vynadal a nechtěl mě vzít do autobusu, že nemám drobné na lístek a na nádraží na mě řvala paní za přepážkou, že mluvím moc potichu, že neslyší kam chci jet a pak mi stejně prodala špatnou jízdenku a já se musela dohadovat s průvodčí ve vlaku ...no a pak už jsem naštěstí byla doma, dostala na uvítanou svíčkovou bez svíčkové a šla umřít do postýlky...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat