Freeride Lysá Hora 2007

Ředitelka akce : Princezna z Krpola Renča
Zástupkyňa (prý): tož já
Nejvyšší člen: blbeček z Ostravy, veveří bráška, pan Míša
Další neméně důležití členové : naša okouzlující Jane
Sósed alias Bláznivej dědek
a prostě a jednoduše Adam

Co se dělo?:
Již od Štedrého dne si se sousedem pilně posíláme sms-ky a domlouváme se na společné cestě do Ovy.
25.12. Soused v nekřesťanskou dobu volá z Florence, že bus co mu měl jet, nejede a jestli bych mu nezjistila jinčí spoj k nám na Moravu. V Olomouci nám opět Soused trocha breakuje na nádraží a málem nám ujíždí vlak. Naštěstí se mi daří zavést hovor s panem průvodčím na peróně a pozdržet tak vlak do té doby, než se soused vymotá z bludiště našich podchodů a objeví se tam, kde má…Po uvítacím obětí, mi je za krátký časový úsek (Olomouc-Grygov cca 10 minut) snězena zásoba kuřecích řízků. Nicméně mě to těší, páč to dokládá jejich vyjímečnost a kvalitu.
V Ově nás vyzvedává pan Míša a v jeho Spaceship autě s televizou za koncertu Vlasty Redla míříme do Krpole. Cestou teda ještě děláme zastávku u McDonalda, což patřičně komentuju a odsuzuju ty dva mezi největší špínu světa :op
U Majka se rozbíhá prima zábava, takže raděj jím cukroví, co se mi před sousedem částečně podařilo zachránit. Kluci hrajou nějaké šílené hry viz. Teeken (kdo komu víc skope panďuláčka) a pak duchaplné závody aut…tož srandy kopec!!!
A pak nastala konečně akce! Fasujeme klíče od firmy Míšova táty a dostáváme bojový úkol - dopít bečku. Čeká na nás krásná zasedací místnost s řečnickým pultíkem, tanečním parketem a dalšíma vychytávkama, kterých náležitě využíváme. Zahajujeme gymnastickou sestavou na prostných v podání Souseda a jeho zkráceného svalstva. Následují plamenné proslovy, přípitek šampusem, kulturní náplň v podobě hry na kytaru a lžičky, zpěvěm a tancem všech druhů, do toho mixujeme slamněné víno, kyselé okurky a tyčinky.
Celou noc pak trpím jak zviřátko (žlučník) a ráno mi není vůbec dobře, mám podezření, že jsem doma nechala nepromok-kalhoty a pak nám René oznamuje, že „Už teď jedeme pozdě!“
Balíme narychlo prkna a lyže na korbu jeepa a míříme směr Beskydy, bohužel už bez Reni, bo ta stále zápasí s Angínou. V půli cesty si všímáme, že jedny lyže trčí nebezpečně naštorč do cesty a už chápeme, proč nás předjíždějící auta objíždějí takovým obloukem.
Pod kopcem zjišťujeme, že není dostatek sněhu na zpáteční sjezd(juchůů, bo pak jak jsem viděla,kudy jsem měla jet, jímala mě hrůza), a tak necháváme prkýnka v autě a jdeme nalehko. Já umírám na prvním kilometru. V půli kopce Majk s Adamem volí rychlejší tempo a mě se ujímá přehodný soused a útrpně se se mnou vleče jak slimáček. Nicméně se nám daří sejít z cesty, pokochat se na posedu inverzí a tím pádem výhledy na zasněžené slovenské hory a pak společně dosáhnout vrcholu Lysé hory po nejstrmějším svahu.
Tímto bych Sousedovi chtěla co nejsrdečněji poděkovat, za jeho obětavost, trpělivost, vůli, odvahu a statečnost, že to celé se mnou takhle absolvoval! Sósede fakt díky.
V hospůdce si dáváme polívečku, přisedáme k Adamovo rodince, potkáváme se po letech s Jiříkem, kerý tu je s Fráňou, a zas mizíme k autu do údolí. Někteří si cestu dolů krátí sjezdem po prcině, což podle mě muselo zanechat neblahé následky :o))
A to je v podstatě všecko:o)