Profesionální instruktoři z našeho Centra, vám zaručí kvalitu výuky, ač sami neumí ani plužit :o))))))



A s novým rokem jsem se vydala vstříc zasněženým kopečkům v Kérkonošách. Prvních deset dní jsem si užívala lyžovačky v Peci, ve Špindlu a na našem milovaném Duncanu u Karla, Vojty a Norberta :o) zažila jsem toho hodně, mimo jiné sražení na svahu Holanďankou, SP ve Špindlu, prima lyžovačku s Létajícím ševcem Jírou, Noc tuleních pásů a setkání s panem Továrníkem Álou.
Pak následovala obleva a týdenní nucený pobyt v Olomouci a následně výjezd do Rokytnice nad Jizerou, kde se konalo XVI. Otevřené mistrovství České republiky tělesně postižených lyžařů Českého svazu tělesně postižených sportovců. Cesta to byla velice pestrá, bo Tequila smršť v předvečer odjezdu, po sobě nechala patřičné následky. Na akci dorazila i Ráďa, takže bylo veselo. Vyfasovaly jsme pokoj hned nad hospodou, díky tenkým zdem jsme měly všecky rozhovory z první ruky :op Velice nás bavilo světlo v koupelně a na záchodě na fotobuňku, což nám zpestřovalo jinak fádní sprchování a konání potřeby, bo pravidelně v půlce procesu nastala absolutní tma :o))Jelikož jsme měli ubytko v Harrachvě, dojížděli jsme každé ráno do Rokytnice na svah, což moc příjemné nebylo,ale co už. Já si poslzela, bo tam na Horních Domkách, kde závody probíhaly, lyžovali místní instruktoři z lyžařské školy na telemarkových lyžích a šlo jim to nádherně a já bysem to taky chtěla umět!

Závody byly vcelku vydařené na slalom nám svítilo sluníčko, takže jsem místo funkci brankového rozhodčího spíš věnovala pozornost opalovaní a nahřívání se. Sobotní obřák se jel v husté mlze, že by se dala krájet, tož to jsem zas pro změnu viděla ze svých 10-ti branek, tak jednu a půl, a pouze podle zvuků jsem rozeznávala, kerý ze závodníků se zrovna blíží. A nedělní sjezd musel být zrušený pro nepřízeň počasí...nicméně jsem se po letech zase viděla s Maťem Krivošem, Fílou, Pájou Bambouskem (Bimbácem), panem Bláhou a poznala jsem spoustu nových a fajn lidiček.
Večer po ukončení závodů proběhla v hospůdce závěrečná soutěž o Nejchlupatější hrudník, kterou zorganizoval Fíla, o první místo se podělili pan Kulíšek a Honza Dostál, a zbytek chlapů upadlo do deprese, že nemají taky takovýho medvěda a jsou jen jemně ochlupeni :o) Michal Nevrkla mi dokonce několikrát vyčetl, že mám chlupatější ruce jak on, čímž dostal do deprese i mě, že mám chlupatější ruky jak chlap:o))
V neděli ráno jsme se rozjeli zase domů a já zamířila za Čuřislavem do Jizerek na moji oblíbenou chaloupku u lesa. Jako vždy se to neobešlo bez zádrhelu, nicméně jsme se na domluveném místě v Příchovické hospůdce potkali. Pondělek byl ve znamení válení a obžerství. V úterý jsme šli na nákup a do Příchovické hospůdky vyzvednout Jéňu, Čuřova spolulázeňáka. Na chaloupku jsme se vraceli oklikou přes lesík, takže konečně proběhla procházka přírodou a né jen po asfaltce..no i když...Ve středu jsme vydatně posnídali, jak jinak, a zamířili na rozhlednu Štěpánka, kde se nafotily fotky našeho družstva dobyvatelů a pak jsme doklopýtali na chaloupku se zastávkou na Prdku v hospůdce. Tam jsme si nakonec dali malý předkrm alá uzené vepřové koleno a pak tradá do chalupy, kde nám Čuřa u kamen čaroval bramboráky, keré svět neviděl!
Musím ho pochválit, páč jeho kulinářské dovednosti teď dosahují světových kvalit, což se projevilo i v jeho pýše, bo nás k vaření nechtěl vůbec pustit, bo chtěl být neustále chválen :o) tak se mi dostalo akorát cti oškrabat a nastrouhat brambory.
Nicméně tohle obžerství přineslo i své následky, po křenu ke koleni, kyselému zelí, pórku, česneku a cibuli, jsme jen odhadovali,kdy nás to potrhá úplně, takže jsme jen vybíhali ze síně na chodbičku ulevit napjatým střívkům :o))
V noci začalo chumelit a nějaký hlodavec se rozhodl, nám místo ukolébavky hryzat do něčeho hodně tvrdého a dělat bugr.
Ráno jsme s Jéňou nahodili batůžky na záda a zamířili domů, zatím co Čuřa se vydal na běžky na Magistrálu...achjo, bylo to moc fajné, nemuset nic dělat, nemuset nad ničím přemýšlet a jenom jíst a spát :o)

0 komentářů: