Mrtvá srna na cestě z lesa
Minuló nedělo jsme se Sabotážkó vyrazile na vélet. Ráno jsem bela vezvednuta před domem a kolem deváté jsme se rozjele vláčkem směr Jívová. V podstatě šlo o traso charaktero srdcová záležitost, takže se belo opravdu na co těšet, bo tutok oblast kančích vršků mám strašně ráda. Na malenkatém nádražíčko v Jívové se ze stejně malenkatého hlóčku ozvalo :"Ježeše, totok není možné! Ahoooooj!" Tož to belo překvápko, bo jsme se tu sešle s dávnéma kamarádama z vodáku s Ivetkó a Jiříkem. Nu což, radostě belo kopec, tož jsme se olébale (v Jiřékově podání speš oslentale), kople jsme do sebe štamprlečku slevovečke a vedale se ve větším hlóčku směr Smilov. Cestó jsme povédale, co kde kdo kdy jak a proč a nebo proč ne... a na každém druhém kelometru jsme sa poselňovale kořalečkó...na Smilov je to kelometrů ase sedm...tož na kelometru čtvrtém pro mě dostával tentok vélet úplně nové rozměre, bo jsme ráno verážele téměř na lačno :o)...
Na Smilově jsem zamáčkla slzo, bo se mi přepomněle všecke te zážitke z mládí, co jsem tu hlavně s Kamkou a taky se Sabotážkó zažela...jaj to bele čase!!! Toď jsme se od našech kamarádů oddělele, né že be nám kořalečka nechutnalaa neměle ráde jejich společnost, ale měle jsme ten den veššé céle... poděkovale jsme za pitíčko, rozlóčele se a zamířele směr Hrubá Voda. Jelekož belo krásně, slunko pralo, bel to vélet věru pohodové. Do Hrubé Vode jsme došle ve vášnivé debatě o ledskéch právech a festevalo Jeden svět...
U nádraží padlo rozhodnotí, že se nám dom eště nechce a že bodem pokračovat boď do Hluboček na vlak a nebo dondem až na Sv.Kopeček nad Holomóc. Protože belo fakt krásně, tož jsme to stočele na ten Kopeček přes Pohořane. Začátek bel pěkně do kopca, no ale to jsme kurňa Hanačke, abe nám to vadělo!? Trocha jsme funěle, to jako přeznávám, ale zas bel to po tom zemním spánko první delší véšlap...to jako na našo obrano...v lese bel eště občas snín, tož jsem bela aji zasažena sněhovó kóló...tož totok!...Mosem si postěžovat, že Sabotážka mě odmítla doprovodit k ohradě s koňouchama, takže fotke s nima nemám žádné, tož příště, až tam pojedu sama (kolmo...juchůůů!)to bude fotek až až!!!...mno a pak ož ase na nás dolehla trocho ónava, bo jsme se začle navzájem večétat, že ta druhá de strašně rechle...a pak to přešlo!!! Vrcholné zážitek dne!!!
Jelikož Sabotážka nosí brélke, nevedí do dálke tak dobře jako já, takže jsem to první uviděla já! Na cestě asi 30m před náma leželo jakésik zvíře. To jsem identefekovala jako mrtvó srnu... a take že to mrtvá srna bela! Ležela na levém boku a měla dírko v krko, teda spíš díro...Sabotážka, a já se nabránila, navrhla, že srno obendem po lóce velkým oblókem, bo člověk nikdy neví!!!...Ase v půlce teho oblóku při obcházení, se Sabotážka zasekla, bo jsem poznamenala, že ta srna tam ase neleží dlóho, páč se mi zdálo, že ta krev na krko není eště pořádně zaschlá..tož to jsem neměla řékat...bo mě Lenička chetla za roko a pré, že se dem kónót blíž co se jí teda stalo...jsem meslela prvně, že vrhnu, ale jakmile jsem propadla pátrání po příčeně smrti teho zvířete, nějak jsem zapomněla, že mě vlastně vůbec nedělá dobře pohled na mrtvé zveřátka, natož tak velká....Přéčinó smrtě jsme nevepátrale, bo mě ta džuzna v krko na prokus od jinčího zvířete přešla moc velká a take jsem se řékala, že be ta srnka bela si poškobaná aji jinde a zas belo zarážejícé, že pokud ju někdo střelel, proč se pro ňu nedošel?! No tož taková záhada!!!Jediné co jsme zjistěle, že srnečka má pokrčenó pravou přední nožko!!!
Tož jsme se vedale na posledních pět kelometrů našeho véletu, eště jsme teda šmírovale zpoza Božích muk ceklestu, keré jel směr "naša" srna, jak ten se verovná s nálezem ...ale ten ju jenom objel dvakrát dokola a odjel pryč, chcípák!!! V lese u Radíkova jsme se zařaděle ke korzujícím roděnkám s kočárke, meze melenecké páre a důchodce...a belo po kledo!!! U Zoologecké to vepadalo jak na Václaváko, dave ledí, mrake aut..tož jsme došle až ke kosteléčko, dale se velkó méchanó točenó, na kteró jsem se těšila už od Hrubé Vode, sedle na schode před kostelem a kochale se véhledem na tu našu krásnó a úrodnó a placató Hanó...jaj to bel prema vélet!!! Lehce přesmahlé jsme se ještě skutálele lepovó alejó do Samotišek a tím náš 26-tě kelometrové vélet skončel. V Terno jsme se dale eště nanuka a šlo se dom. Tož tak a srna pokud ju nikdo neodnesl a nesnědl tam třeba leží dodnes!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat