S Leňou, Kumbálkem, Fančou a Bobem na Rabštejně a Dobřečově
V sobotu se s Leňou od maličkého Kumbálka alá Velkého Kubky potkáváme u kas na nádru. Vláček, sic vyjíždějící z domovské stanice Olomouc, má asi 10 minut zpožďo, sedíme vedle velice stresující rodinky, co má čupr jezevčici Terezku a správného prďocha Filípka, kerý si nás během jízdy velice zamiloval. Před zastávkou ve Šternberku se jednomu klučinovi (cca 15let) neudělá zrovna nejlíp a vzápětí je mezi námi ve vagónku smrádek z velikánského koláče, kerý vytrysk z nebohého chlapce. Ve Šternberku nastoupila nádražní paní, kerá byla silně Hardcore, a nebála se šavli setřít hadrou v holých rukách bez rukavic...no takže opět malé zpestření a jelo se dál. V Uničově dobíháme busík do Bedřichova. Vydáváme se do kopce na Rábek a shodujem se, že se nám ale vůbec nechce. Proto taky hned na první loučce děláme svačinovou pauzičku. Nakonec to zas taková hrůza nebyla a na loučku k hospůdce docházíme relativně v pohodě. Dáváme si zelňačku, rozbalujem spacáčky a v parádním dolíku nějako záhadně rychle usínáme, chlapská část osádky si vyváží prciny autem až nahoru a budí nás kolem čtvrté.
Bob s Kumbálem jdou jezdit na kole z kopca, já s Leňou a Fandou hledáme vhodné dva stromky na lajničku. Bohužel ty nejideálnější stojí hned u stolků u hospody. Takže na nás všici čučijou jak z jara, když tam začínáme natahovat ten dlouhý "popruh z auta". Přichází k nám zvídavá paní, později identifikovaná jako Veverka - vedoucí dětské tábora, a ptá se, co zamýšlíme dělat. Fanda jí vše vysvětluje, načež se na celou louku ozve zvučný Veverčin hlas: " Takže říká se tomu Slack line a oni po tom budou chodit!!!" :o))) od téhle chvíle už aji broučci v lese veděli o naší exhibici a bylo po anonymitě :o)) První se pokouší nalézt Fanda a okamžitě padá, takhle se všici pěkně prostřídáme a vůbec nevypadáme jak loseři :o))) Pak už aspoň uděláme pár kroků, takže to není až zas taková hrůza. Zachvilku se z lesa vynořuje Bob a hlásí, že při první jízdě zlomil vidlici a má lehce naražený bok, bo se proletěl přes řidítka. Pokračujeme v našem snažení a postupně se k nám přidávají další odvážlivci :o) Pak se přidává i Maličký a je o zábavu postaráno...dáváme véču, opíkáme špekoně, jdeme spát, teda ještě předtím fasuju od boba jeho spacák, bo mě všici straší, že bude kosa. Ve Fandovým průtokáčku mi ale spíš je vedro, bo v těch dvou spacácích je tak padesát stupňů...p.s.: nebohý Bob při sbírání dřeva, byl odpružen kládou na šutr s kančíma bobkama, na kterých se sklouzl a narazil si i pravý bok…chudák Bob!!!
Ráno se shodujeme, že se nám v tom davu lidí nece na skalách pobývat, a že raděj přejedem na vedlejší kopec do Dobřečova. Tam už je lidí pravda míň ale taky jsou. Bobovi začínám říkat s Leňou Levoboček, bo jeho modřina na levém boku je okouzlující, o těch dalších na různých částech těla nemluvě :o))
Tak si trocha zanadáváme v cestách, ujistíme se, že je to pořád stejná tragédia a značně hladoví se ve čtyři hodiny vydáváme na cestu domů...
Bob s Kumbálem jdou jezdit na kole z kopca, já s Leňou a Fandou hledáme vhodné dva stromky na lajničku. Bohužel ty nejideálnější stojí hned u stolků u hospody. Takže na nás všici čučijou jak z jara, když tam začínáme natahovat ten dlouhý "popruh z auta". Přichází k nám zvídavá paní, později identifikovaná jako Veverka - vedoucí dětské tábora, a ptá se, co zamýšlíme dělat. Fanda jí vše vysvětluje, načež se na celou louku ozve zvučný Veverčin hlas: " Takže říká se tomu Slack line a oni po tom budou chodit!!!" :o))) od téhle chvíle už aji broučci v lese veděli o naší exhibici a bylo po anonymitě :o)) První se pokouší nalézt Fanda a okamžitě padá, takhle se všici pěkně prostřídáme a vůbec nevypadáme jak loseři :o))) Pak už aspoň uděláme pár kroků, takže to není až zas taková hrůza. Zachvilku se z lesa vynořuje Bob a hlásí, že při první jízdě zlomil vidlici a má lehce naražený bok, bo se proletěl přes řidítka. Pokračujeme v našem snažení a postupně se k nám přidávají další odvážlivci :o) Pak se přidává i Maličký a je o zábavu postaráno...dáváme véču, opíkáme špekoně, jdeme spát, teda ještě předtím fasuju od boba jeho spacák, bo mě všici straší, že bude kosa. Ve Fandovým průtokáčku mi ale spíš je vedro, bo v těch dvou spacácích je tak padesát stupňů...p.s.: nebohý Bob při sbírání dřeva, byl odpružen kládou na šutr s kančíma bobkama, na kterých se sklouzl a narazil si i pravý bok…chudák Bob!!!
Ráno se shodujeme, že se nám v tom davu lidí nece na skalách pobývat, a že raděj přejedem na vedlejší kopec do Dobřečova. Tam už je lidí pravda míň ale taky jsou. Bobovi začínám říkat s Leňou Levoboček, bo jeho modřina na levém boku je okouzlující, o těch dalších na různých částech těla nemluvě :o))
Tak si trocha zanadáváme v cestách, ujistíme se, že je to pořád stejná tragédia a značně hladoví se ve čtyři hodiny vydáváme na cestu domů...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat