Z původního srazu v sedm, který Majkl telefonicky posouvá na půl osmé, se stává sraz něco těsně před osmou, ale to neva, hlavně že je pro mě místo a možu se tohohle bezpochyby jedinečného výjezdu zúčastnit!

Su přidělena Majklovi a jeho family, frčíme vyzvednou Pájku a Kámu a pak to stáčíme směr Východní Čechy. Káma si zřizuje prima sezení na lanech a batohu v lezecké sedačce mezi mnou a Pájkou, bo tu chybí sedačka autová a vypadá spokojeně. Celou cestu se těšíme na kostel, co má ve střeše zaseklou sekyru (Pája totiž Biňoskovi a Kámovi nevěří, že to tak fakt je). Kostel sice míjíme, ale už v takové tmě, že my co nevíme, že tam ta sekyra je, ju nevidíme, ostatní co ví, tvrdí, že tam je….ale věřte jim to!

Za Náchodem nás staví hlídka Policie ČR. Prý kontrola požití alkoholu…Majkl odhaluje, pánům policistům s baterkou, tajemství Kámovy sedačky, nicméně policisty to nechává chladnými. Na otázku : „Na čem ten pán sedí?“ odpovídá Majkl popravdě, že na sedačce (sice lezecké,ale taky sedačce) a odvrací i druhý dotaz : “Proč ten pán, není připooutaný, je nějak nemocný, nebo má nějaký důvod nebýt připoutaný?“ … „Se ho zeptejte!“ …“ Pane, proč nejste připoutaný?“…“Protože nejsem, bo tu nejsou pásy“…čímž se vše vyjasnilo a hovor na tohle téma skončil. Pro příště jsme Kámovi, jako důvod nepřipoutání se, vymysleli diagnózu Retardovaný epileptik a to by snad projít mohlo…takže hlídce nakonec ani tak nevadilo, že jsme v obci jeli víc než nepřiměřenou rychlostí, předjížděli přes plnou čáru, neměli v autě normální sedačku, Káma nebyl připoutaný, a malej Tomajda neměl sedačku(jelikož je malý)…hlavně že řidič nepil!!! Fakt nechápu nic…pro nás jenom dobře, ale mě to přijde jako trochu výsměch…

Kolem jedenácté přijíždíme K Tošovákovi, Majkl celou cestu básní, jak se těší na Pavlišov (řízek, zelí, knédl…to možou vymyslet jenom ti zdivočelí Čecháčci!!! Ale pré je to dobré, tak nevím…), ale nejdřív, že seženem zbytek olomoucké družiny. Nikemu se nedá dovolat, tož míříme do Tunelu, bo u Tošováka je plno. Dáváme pivečko na dobrou noc, přichází mi zpráva od Leničky, že okupují Peňáka a když se jí chystám odepsat, vynořuje se ze tmy Kumbálek a pré, že už všici spijou a on jde za náma. S pány číšníky musíme sice jednat podle předpisů místního řádu, takže se občas bojíme objednat si další pivo, když nejsme tázáni, ale jináč je prima nálada.

7.6.

Biňosek poránu kuchtí Hočimin, my ostatní snídáme více dietně. Chlapská osádka, krom Majkla a Romana, s Leňou v úžasných kraťáskách s nápisy PARADISE se třpytivými odlesky odchází na turnajová utkání lezeckých družstev a náš zblitek míří do skal na Křížák.

Původně su přidělena Páje a Bětě, ale nakonec se mě ujímá Majkl s ženou Káťou a natahuje nám dvě pěkné cestičky, pak se přesouvám k ženským, lezem půlku cesty a vydáváme se do jinčího sektoru. Toď se nám daří prvovýstup, kerý krásně natáhla Běta. Pracovní název cesty : „U tří krásných dívek“ :o)))) a jestli se někěmu něco nepozdává, tak ať se laskavě obrátí na mě!!!! Pak mě a Pájku začíná chytat lehký KOPR, tož se domlouváme, že si dáme ještě jednu cestu a sejdem mrknout na naše čutálisty na fotbalovém pažitu. Já když vidím, co mám možnost si vylézt, se tétok možnosti dobrovolně vzdávám, Pájka dává cestu za Romanem a jedeme zpět do civilizace.

Náš fotbalový tým, ač se to nezdá, je velice úspěšný a málem se dostává do finále. Maličký chytá jak o život (ještě by měl Ježíškovi napsat o tu beranicu, jak má Petr Čech, a tito hoši pak budou svým brankářským umem k nerozeznání!), Leňa oslňovala nejen odlesky písmenek na trenclách, ale aji výkonem v obraně a když na věc došlo, tak aji v útoku. Zbytek mančaftu svými výkony byl taky na pochvalu. Navíc všici ti ošklivci měli na střídání minimálně 4 hráče, naši neměli nikeho a eště za ně hrála žena a dítě!!!!A přesto nebo právě proto podali neočekáváný výkon :o) třikrát hip hip hurá jim! a Fůůůůj smrdutým hranám z posilovny v šedých tričkách bez rukávů :o))))

Kolem čtvrté sešel ze skal i zbytek lezecké části a šli jsme se šplóchnót do jezírka v prostřed skal…až na fajnovku Majkla, jsme si všici pěkně zaplavali, radostně zavýskali a zapomněli zavolat Bidlovi, kerý se mezitím dostavil s ženou Pavlou. Já si vyšroubovala klíšťáka z kolena a vydali jsme se vařit véču. Lehce jsme se na večer naladili Bidlovou slivovičkou, Leňa se snažila ve spacáčku zaspat úžeh a úpal, rozlouskla se záhada ztracného kopačáku :op a tak…po véči následoval přesun do Tunelu, kde mělo proběhnout slavnostní vyhlášení.

Že to bude večer veselý, slibovalo složení Olomoučáků (půlka zničená fotbalem, půlka lezením a jenom my s Pájou v relativní pohodě), taktéž již očekávané setkání s Jiříkem z Ovy (Kdo ví jestli?!) a docela nečekané setkání s Jablonečáky. Eštěže si mě jich ¾ nepamatovala z GoodBye party z listopadu, kde jsme mávali Wupssadlovi a Džuboksovi na rozloučenou před odjezdem na Zeloš, ale aji tak.

Na to, že su netanečník, mám za sebou letos už nadstandartně moc tanečků, a i tady tomu nebylo jinak. Nebohý Biňosek a Jiřík na sebe upletli bič a vzali mě do kola :o))) Mezi tím jsem stačila pokonzervovat s Jachťourem, jemuž nedávno hlídka Městské policie v Trauči zatkla Tobyáška – psího výtržníka, a na jednu noc ho uvrhla do vězení psího útulku(ano Kubko, s Blonďáčkem) a Martinem z Jabka. Skoukli jsme pivní štafety a došlo na půlnoční koupání, keré se mi nejspíš stalo osudným :op

Poté všici zmizli spát a já zůstala sama samotinka…

8.6.

….o mém nočním osudu se vedly dalekosáhlé debaty a spory…

a jelikož začlo pršet, část posádek vozů se přesunula na Ostaš a my v Biňosově autě zamířili skrz Polsko dom…

Bylo to krásné, ale ta nemoc další týden už zas tak moc ne-e…