Jak jsem se těšila hlavně na pašíka a pak taky na kamarády a pašík se nedostavil :o(
Bráška(viz.foto) nám dal echo, že se zase chystá na turnaj do Bystřice pod Hostýnem, já s vidinou Go-Go pašíka nadšeně kývu, že jako určo přijedu a v sobotu po práci se vydávám pro Vlaďku a frčíme vlakom do Hostýnků...jede s náma zběsilá paní z Čech, keré málem okýnkem uletěl její šílený slamák a vůbec, kdo neviděl - neuvěří!:o)))
V Bystřici jsem pravda dva roky nebyla, nicméně nabíráme správný směr a nebýt špatného odbočení, dostaly bysme se krásně napoprvé ke kurtům, jenže...moje navigace selhala a tak Vlaďka aspoň mohla skouknout místní hřbitov (poznámku : Marti, ale hřbitovy bývají na kraji města!!! nebudu dál rozebírat), kozlíka uvázaného u cedule na trávníku u parkoviště, ceduli KČT, že na Svatý Hostýn to už jsou jen 3KM atd. Naštěstí kousek od hřbitova je plán města, tudíž jsme zachráněné a na podruhé to už trefujem bezvadně :op...no co stane se...
Na kurtech jsou zrovna rozehráté čtyřhry a mezi známými obličeji okamžitě identifikujeme ten nejvysmátější patřící našemu bratříčkovi a následně v dálce objevuju aji Pepu Dáňu z Okrouhličky alias Prince na pekelném stroji :o)))
Sedáme ke stolíku, sledujeme zápasy a bavíme se komentářema dvou bábin, sedících na lavičce zády k nám. Hádala bych je drbny všech drben. Jedna z nich strašně chválila svého vnoučka Štěpánka, který měl na kurtech sbírat míčky, místo toho se ale spíš věnoval zcela znuděn olizování drátu na upínání sítě...rozkošný hošík po zápase přiběhl za babičkou, ta ho zas zlasitě už z dálky vychvalovala jak je milý, hodný a skromný, ani nepozdravil druhou z bábin a vznesl přímý dotaz : Babi nemáš peníze? Potřebuju třicet korun na nanuka!!!...babička v tichosti vytasila peněženku nechala se vnoučkem ožebračit a o roztomilém Štěpánkovi už nepadlo ani slovo :o)))
Po zápase se asi 15 minut kuje plán, co se bude dít dál...pak že jsou baby komplikované, v našem případě se nedokázali domluvit tři chlapi :o) Nakonec se vyjíždí směr internát nás ubytovat, tam zjišťujem, že nikdo není na vrátnici, takže klíč od budovy Pepa mistrně chovává nejen pod rohožku ale i pod list :o)))) Opět startujeme auta a stáčíme se směr Svatý Hostýn. Cestou potkáváme Rasťa, kerý se rozhodl zdolat 4km hore s převýšením přes 400m na vozíku. No v místě kde jsme ho potkali, moc čerstvě nevypadal...My jsme si teda vyvezli prciny v autě až nahoru, kde jsme vysadili kluky s Vlaďkou a frčeli s Rajčetem(bráškou Honzíkem) dolu pro Rostíka, bo nám přišlo nemožné, aby nahoru vyjel sám a bylo nám ho líto. Nicméně chlapská ješitnost je chlapská ješitnost a prý, že ne, že si to chce vyjet sám, krčíme ramena a frčíme zas hore. Takže jsme byli na Hostýně dvakrát v deseti minutách. Dáváme zmrzku, chlapi pak zakládají ruky a začínajou řešit něco s motorama, tož my s Vlaďulí navštěvujeme baziliku a křížovou cestu + rozhlednu s parádním výhledem na Hanou v oparu. Po návratu, se nechává vyhecovat aspoň brášin, že si teda k té rozhledně taky vyjede, nicméně už na asfaltce do kopečka škemrá, abysme ho tlačily, jeho prosby jsou vyslyšeny až na šotolině, kde už to jelo fakt blbě a já funěla jak lokotka.
Na zpáteční cestě potkáváme Rostíka asi 200m pod vrcholem a vypadá mnohem líp než dole.Celou cestu zdolal za dvě a půl hodiny, takže tímto před ním hluboce smekám, bo je to borec a má můj velký obdiv, navíc nám pak dovezl lázeňské oplatky, které se v ranních hodinách hodily :o)) Kdyby to chtěl někdo opakovat, tak taktika je prý 100 záběrů na vozíku popředu- otočit se - 50 záběrů pozadu- otočit se, a tak furt dokola a nepřestávat až nahoře a mít nějaké rukavky na sjezd, bo obruče, jak dobře víme, při sjezdech mocně pálí :o)
No my jsme se jeli zatím ubytovat a vrátili se už po svých na kurty, kde byla večeře a večúrek. Jaké ale bylo moje zklamání, když jsem se dozvěděla, že se letos pašík na rožni točit nebude, se nedá slovy popsat:o( !!!
Nu což, spokojila jsem se s hovězím na žampionech :o)) pak se povídalo, popíjelo, hrála nám kapela, brášin se mi po kusil vyžrat z obložených talířů na rautu všecky olivy a pidi rajčátka (něco s emi podařilo urvat i pro sebe, ale proklatě málo), pak došlo na již zmíněné hostýnské oplatky a kolem třetí jsme s Vlaďkou a Pepíkem zamířili na intr, zatímco zvěř pokračovala v tanečkách :o) Holt už nemám takovou výdrž jako před dvěma roky, kdy jsem odváděla 5 trosek na vozíkách(když se mě pokoušeli opít) spolu s policejní eskortou spát :o))))
Ráno a následnou tříhodinovou cestu podhůřím Beskyd do Havířova k babičce raděj rozepisovat nebudu a dodala bych snad jen 1:1 pánové!!!! Ale počkyte za rok, pacholci!!!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat