Žďárské Vrchy 8-10.8.´08
S Bushmanem, princeznou Ájou, L.L.(Elelem) a Sabotážkou
Popravdě se mi na tentok výlet nejdřív moc nechtělo, nakonec jsem byla ráda, že jsem jela. Všemu předcházel trochu napresovaný odvoz taťuldy do Brna, kde se z půlhodinového čekání stalo půldenní tvrdnutí v okolí Zvonařky a vyčkávání, než u Svitav vyměnijou hořící autobus za nehořící.
Ještě ani cestou zpátky do Olmika jsem nebyla na 100% rozhodlá. Pak se ale ve mě něco zlomilo, já si během 20 minut sbalila co se dalo a spolu se Sabotážkou jsme vyrazily na vlak. Doprava se měla stát asi největší překážkou, jelikož došlo k vlakovému neštěstí ve Studénce, stihly jsme vlak, co už měl být asi hodinu a půl pryč, takže do Pardubek jsme dojely na čas.
Po chvilce čekání jsme u odjezdů vlaků odhalily Vlastu a jelikož domluva s Ájou a Lukem vázla, ujeli jsme jim motoráčkem se slovy: " Sejdeme se v Betlémě v hospodě".
Betlém v Hlinsku mě naprosto okouzlil a já začla okamžitě slzet, že nevlastním ani jednu z těch nádherných roubenek, které tam jsou. Citové rozpoložení vyladila zelňačka, pivo a příchod zbytku kamarádů. Povídali jsme dlouho do večera a pak jsme se tak nějak rozhoupali, že půjdem hledat spaní. Prošli jsme kolem rockového klubu Rokáč, kde se nám docela zalíbilo, nicméně jsme neústupně pokračovali dál, se zjištěním, že další večer na námku promítají Čadíci, kolem pivovaru za město do luk a strání, kde jsme rozbili naše stany a šli spát.
Po snídani jsme zamířili na modrou značku, která nás měla dovést do Herálce, což se nám zprvu docela úspěšně dařilo, než došlo na lámání chleba a Vlastíkův dárek od Ježíška utvrdil můj záporný postoj k přístrojům GPS. Ač Bushman prohlašoval, že jsou mapy aktuální, po projítí zákázaného I. hygienického pásma pod pohrůžkou pokuty, plazením se v hustníku po kolenách s krosnama na zádech, po přeskocích potůčků, přecházení bažin a závěrečnému vylamování kotníků na divně rostlé trávě na louce, uznal, že zrovna mapa s touhle trasou moc aktuální není, jak jsme záhy zjistili i v porovnání s mapou papírovou. Neva aspoň bylo vzrůšo!
Po projití CHKO Utopenec s notným výskytem bažin, jsme se znenadání objevili v obci Vortová, zjistili jsme, že jsme si krapet zašli a úspěšně se napojili na modrou ve vesničce Lhoty. Pak už byla trasa poklidná a příjemná. Těsně před Herálcem začlo pršet, takže se Luke mohl pochlubit svojí Rambo pláštěnkou a my se mohli potrhat smíchy, bo vypadal víc jako mnich v maskáčovém hábitu na zádech s truhlou, ale Luke nás stále ujišťoval, že přece jen je tam bližší podoba k Rambovi...já toho pána neznám, takže to nemůžu potvrdit...V Herálci došlo na občerstvení a pokračování po modré na Devět skal. Průšvih byl ten, že na okraji lesa za Herálcem byla cedule se Zákazem vstupu, skrz ten fukéř, co poshazoval stromky, jenže my neměli jinou volbu, takže jsme zákaz chca nechca museli porušit. Na Devíti skalách jsme krom Áji dobyli nevyšší vrchol místního kraje a po červené přes kopec Tisůvka jsme doškobrtali k Velkému Dářku do vesničky Škrdlovice.
Hladoví jsme vpadli do hostince na návsi, kde se nám moc nelíbilo a tak byl vyslán zvěd Vlastík, aby odčinil své hříchy, a našel pro nás lepčí hospůdku. A takyže objevil!U Hrocha: http://www.uhrocha.com/ :o) příjemné posezení a zrovna byl country večer :o) mno někteří z nás by poseděli i delší dobu, ale šlo se spát. K usínání nám asi hodinu mohutně zvracel v dálce nějaký pán, takže romantika jak sviňa.
Ráno scházíme k Velkému Dářku a kolem zahradní železnice v Polničce docházíme do Žďáru nad Sázavou. Toď děláme pauzu v zámku a vyfuněli jsme aji na Zelenou Horu. Cesta na nádraží je už ale dost nekonečná. Před odjezdem si dáváme obídek a pak frčíme každý svou cestou.
Ještě ani cestou zpátky do Olmika jsem nebyla na 100% rozhodlá. Pak se ale ve mě něco zlomilo, já si během 20 minut sbalila co se dalo a spolu se Sabotážkou jsme vyrazily na vlak. Doprava se měla stát asi největší překážkou, jelikož došlo k vlakovému neštěstí ve Studénce, stihly jsme vlak, co už měl být asi hodinu a půl pryč, takže do Pardubek jsme dojely na čas.
Po chvilce čekání jsme u odjezdů vlaků odhalily Vlastu a jelikož domluva s Ájou a Lukem vázla, ujeli jsme jim motoráčkem se slovy: " Sejdeme se v Betlémě v hospodě".
Betlém v Hlinsku mě naprosto okouzlil a já začla okamžitě slzet, že nevlastním ani jednu z těch nádherných roubenek, které tam jsou. Citové rozpoložení vyladila zelňačka, pivo a příchod zbytku kamarádů. Povídali jsme dlouho do večera a pak jsme se tak nějak rozhoupali, že půjdem hledat spaní. Prošli jsme kolem rockového klubu Rokáč, kde se nám docela zalíbilo, nicméně jsme neústupně pokračovali dál, se zjištěním, že další večer na námku promítají Čadíci, kolem pivovaru za město do luk a strání, kde jsme rozbili naše stany a šli spát.
Po snídani jsme zamířili na modrou značku, která nás měla dovést do Herálce, což se nám zprvu docela úspěšně dařilo, než došlo na lámání chleba a Vlastíkův dárek od Ježíška utvrdil můj záporný postoj k přístrojům GPS. Ač Bushman prohlašoval, že jsou mapy aktuální, po projítí zákázaného I. hygienického pásma pod pohrůžkou pokuty, plazením se v hustníku po kolenách s krosnama na zádech, po přeskocích potůčků, přecházení bažin a závěrečnému vylamování kotníků na divně rostlé trávě na louce, uznal, že zrovna mapa s touhle trasou moc aktuální není, jak jsme záhy zjistili i v porovnání s mapou papírovou. Neva aspoň bylo vzrůšo!
Po projití CHKO Utopenec s notným výskytem bažin, jsme se znenadání objevili v obci Vortová, zjistili jsme, že jsme si krapet zašli a úspěšně se napojili na modrou ve vesničce Lhoty. Pak už byla trasa poklidná a příjemná. Těsně před Herálcem začlo pršet, takže se Luke mohl pochlubit svojí Rambo pláštěnkou a my se mohli potrhat smíchy, bo vypadal víc jako mnich v maskáčovém hábitu na zádech s truhlou, ale Luke nás stále ujišťoval, že přece jen je tam bližší podoba k Rambovi...já toho pána neznám, takže to nemůžu potvrdit...V Herálci došlo na občerstvení a pokračování po modré na Devět skal. Průšvih byl ten, že na okraji lesa za Herálcem byla cedule se Zákazem vstupu, skrz ten fukéř, co poshazoval stromky, jenže my neměli jinou volbu, takže jsme zákaz chca nechca museli porušit. Na Devíti skalách jsme krom Áji dobyli nevyšší vrchol místního kraje a po červené přes kopec Tisůvka jsme doškobrtali k Velkému Dářku do vesničky Škrdlovice.
Hladoví jsme vpadli do hostince na návsi, kde se nám moc nelíbilo a tak byl vyslán zvěd Vlastík, aby odčinil své hříchy, a našel pro nás lepčí hospůdku. A takyže objevil!U Hrocha: http://www.uhrocha.com/ :o) příjemné posezení a zrovna byl country večer :o) mno někteří z nás by poseděli i delší dobu, ale šlo se spát. K usínání nám asi hodinu mohutně zvracel v dálce nějaký pán, takže romantika jak sviňa.
Ráno scházíme k Velkému Dářku a kolem zahradní železnice v Polničce docházíme do Žďáru nad Sázavou. Toď děláme pauzu v zámku a vyfuněli jsme aji na Zelenou Horu. Cesta na nádraží je už ale dost nekonečná. Před odjezdem si dáváme obídek a pak frčíme každý svou cestou.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat