V Ostravě se nás sjelo docela dost, řekla bych. Já jsem si předtím udělala menší dostaveníčko s Jiříkem, byli jsme na výborné horké čokoládě a pak v Hudebním bazaru, kde se to krom našeho stolu jen zelenalo :o)) ale zato tam byl velice šikovný pán o berličkách s dredama po zadek :op poté co si mě vyzvedl můj veveří bráška, jsme zamířili na nádraží pro posádku z české části ČR. To se stalo trochu víc dobrodrůžem, páč pan Jan alá Janek zapomněl ve vlaku mobila a naštěstí se mu jej podařilo po menším výletě do Bohumína vyzískat zpátky...a to měl takovou radost , že je prvně v životě v Ostravě!!!
Následoval mohutný nákup zásob a přesun do Mišákové pastoušky. Pohráli jsme si s psíčkem, popovídali si s Aničkou z Kanady, kterou dovedl Adam ještě s jedním kamarádem, předali jsme si dary a tak postupně se jedlo a pilo a šlo spát. Kolem čtvrté ranní hoši objevili elektrickou kytaru a zesilovač a bylo po spánku...jaj!!! Jo a René při páce rozsekla nehtíkem Sousedovi škraňku, takže byla aji krev!!!

Cestu na Lysou hromadnou dopravou jsme nakonec nějak zavrhli a jelo se autama, a to do Ostravice, z tama pěšo po modré, zelené, žluté a červené až na vrchol :o) hned v začátku výpravy se podařilo Trabošovi vyzískat dvě lopaty od chlapců již scházející, a tak bylo o dopravu z kopca dolů postaráno. Pochodové tempo bylo přijatelné, nálada výborná, počasíčko nejlepšejší a ty panoramata!!!

Akorát jsme si museli dávat bacha na dolů sjíždějící sáňkaře, bobaře, igelitáře a další dolu belskurychle svištící verbež...tentok fakt bohužel způsoboval, že jak cesta hore tak dole nebyla moc čupr, páč to na tom uježděném sněholedu klouzalo opravdu silně a ještě navíc nečekaně. V hospůdce jsme potkali Silvinku se Šmoulou, dali si baštu v průvanu u stále se otvírajících a zavírajících dveřích, udělali několik vrcholových fotek a zamířili zpátky do údolí.

Někteří z nás do údolí scházeli s respektem k uklouzanému povrchu, jinčí odvážlivci svištěli na lopatách o sto šest. Většinou ale bylo jen slyšet ono známé Pozooooooor!!! vycházející z oblaku sněhu kolem sjíždějícího lopaťáka :o) No ale k autům jsme dorazili všici, i když se nám jedna část expedičního týmu v závěru ztratila a museli jsme na ni čekat u čaje v hospůdce. Závěr patřil mistrům a tak všici zmizeli do sauny někde v aquaparku u Frýdku Místu a my se Sousedem jsme zase zmizeli do hospůdky na Kofolu :o))

Večer proběhl večírek číslo dvě a 31.12. jsem zamířila do Holomóca, i když jsem se tam dostala až na potřetí ale přece, bo mi nejdřív nejel bus co měl, pak mě vezl bráška na vlakáč, kde jsem si vzpomněla, že jsem u něj nechala mobila a potřetí už jsem jela busem a vlakem až dom :o))