S fošnou na batohu...
Když já bych potřebovala nejet do toho lesíku!!!!
Mno jako ráno se mi vůbec nechce z postýlky, bo po včerejším dýchánku s babama z Uhlí sporta su nějaká povadlá. Nicméně v polospánku vařím čaj, snídám a vybíhám na nádr, jelikož mám opětně lehčí časový skluz. U okýnka nás mile upozorňuje paní, že náš rychlík má jenom 90 minut zpoždění, no super!!! V hlavě vidím svojí milovanou postýlku s milovanýma pohankovýma poštářkama, milovanou dečkou a začne se mi pěnit žluč...Sabotážka prohlašuje, že jako se jí ta vypújčka prkna, fakt vyplatila, že nejenom že není sníh, ale my se ani na ty holé stráně nepodíváme zblízka!
Asi hodinku posedíme společně s dalšíma zhrzenýma prkýnkářema a lyžařema na nádru v hale a pak nasedáme na rychlík v 8:54 a svištíme nach Ramzová. NESPOUŠTĚJ OČI Z TRATI!!!
Se sněhem to je fakt bída a těch posledních pár centimetrů, co se drží na sjezdovkách, je dokonale promrzlých. Chvilku váháme, jestli se motat mezi "normálníma" milovníkama zimních sportů, ale nakonec vyhrává malý svážek pod hotelem cestou od nádraží směr Petříkov.
Účelem téhle výpravy bylo oživení dovedností jízdy na snowboardu Martice a zdokonalování prvních krůčků a obloučků Sabotážky. No terén byl silně proti, ale my jsme se nedaly a statečně bojovaly až do konce. Mě se málem podařilo pokácet dva smrčky nízkého vzrůstu a Sabotážku to pořád přitahovalo k lesíku:o))) tož jako na podívání to docela musela být komedie. S přibývajícím časem, se ale naše výkony zlepšovaly a zlepšovaly až nepřirozeně úměrně k našim dovednostem.
Ale jo, musím nás obě pochválit, hlavně Ledničku, bo byla fakt statečná a jelikož už jí nějaký ten pátek znám, tak jsem se jenom bála, kdy mi jednu natáhne:o))
Na závěr jsme svážek sesvištěly rychlostí blesku stylem "boby" a já opětně skončila mezi smrčky, bo na ledu se fakt blbě brzdí patama :op
Jo a taky jsem si pak pohladila koníka a tři ovečky, keré jsme krmily sabotážčinýma jablíčkama, co je ráno Ledničce nakrájela její úžasná sestřička Maja, a co chutnaly jak celer.
Moje citové rozpoložení se silně nabouralo na nádraží při čekání na vlak, kdy se mezi běžkaři objevil Kubík Pešatů, moje platonická láska nejen ze základní školy, se kterým jsme v první třídě společně sáňkovali u kojeňáku...no a pak už jsme jenom dvě hodiny mrzly v kupéčku vagóna, kde se netopilo a kde kluci o kupé vedle zpívali asi nejoblíbenější písničku z nejoblíbenějších : Přátelé Zeleného údolí :o))) fakt marast a nejvydařenější pasáž byla:...za křiku sojky ... :o))) to už jsem začla plakat...
No a to je tak asi všecko, ještě snad to, že s nama v kupé jela holčička Ema, docela spratek, s brutální babičkou. A v Olomoucu už se nic podstatného nestalo, takže asi tak...koukám, že výlety se Sabotážkou se nám v poslední době fakt daří:op
No a to je tak asi všecko, ještě snad to, že s nama v kupé jela holčička Ema, docela spratek, s brutální babičkou. A v Olomoucu už se nic podstatného nestalo, takže asi tak...koukám, že výlety se Sabotážkou se nám v poslední době fakt daří:op
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentářů:
jo a eště mi bylo řečeno, že na čerstvém vzduchu mám prima zdravou barvu, pod očima zelenou, podél okraje obličeje žluté fleky a jinak tvářičky červené jak jablíčka, není to nádhera!!!:o)))
a ja musím říct, že pančelka Marta je uplne nejlepčí na celém světě a mám ji moc ráda, poněvadž se mnou měla svatou trpělivost....
Okomentovat