Ach jo ...

... tak a chmury se dostavily v 18:26...

... tak a jako před pár hodinama to na mě fakt padlo, úplná nechuť ke všemu, klasické trápení se na bouldru (i když ten závěr byl jako fajn), ale jinak..nějak je všechno špatně, únava z věcí, co mě dřív tak bavily, beznaděj a marná snaha, nic co by mě hnalo dopředu...prostě všechno jde docela svižně do kytek a já jenom stojím před tou haldou, co se mi tlačí na záda, a patama vrývám do země dvě čáry, jak se to snažím všechno zadržet a změnit, ale ta masa je silnější jak já a hrne mě před sebou...možná jsem jenom zhýčkaná, měla jsem všechno a najednou nemám nic a nějak se s tím pořád nedokážu srovnat, myslím si jakej jsem chudáček a přitom jsou na světě lidi, co jsou na tom stokrát hůř a přesto všechno mají úsměv na tváři..proč to taky nedokážu????

2 komentářů:

rOVErský kMEn HELiuM řekl(a)...

vždycky mi pomože film "Vikingové" (The 13th warrrrioooorr, nebo tak nějak)...;-). Je fakt, že su barbar..., ale...Nevzdávat, bojovat a smát se u toho ;-). Posílám pusu a květinku

Anonymní řekl(a)...

Moje milá Emičko řeknu ti jediné...Man muss das Leben eben nehmen, wie das Leben eben ist....A je to tak!!Teď dole a pak zase nahoře....je to na hlavu padlé!...ale uvědomili bychom si štěstí pořádně, kdybychom ho někdy neztratili??