Nedělní vélet se Sabotážkou aneb Vidět UFO se někdy nevyplácí!!!
Nedělní ráno něco málo minut před sedmou dobíhám na našem „bulváru“ vedoucímu k nádraží Sabotážku a nastává historický okamžik, snad poprvé v životě na mě nemusí čekat a jdu na čas! :op
Po zakoupení jízdenky na Em Há Dé se necháváme vyvézt „Jedenáctkó“ na Svatý Kopeček (ano pane Míšo, na Kouzelný Kopeček!). U Zoo pod rozcestníkem chvilu rozumujem kam teda vyrazíme. Původně bylo v plánu dojít našou starou dobrou trasou na Jívovou, jenže pak si všimnu, že na Modré trase je napsané Kartouzka 2,5km a protože jsem tam ještě nikdy nebyla, nenápadně Ledničce naznačím, že bych se tam chtěla mrknout, estli by to nevadilo. Pré ne, tož vyrážíme.
U Kartouzky pořizuju asi 15 fotek šnečků (keré jsou všechny do jedné pekelně rozmazané, asi posunutá optika,jinak si to nedokážu vysvětlit!) a u rozcestníku přemýšlíme kudy tudy…nakonec zamíříme do Pohořan, tam měníme cíl trasy, a místo do Jívové se vydáváme směr Šternberk. Cesta vede střídavě, lesem, loukama, přes malé vesničky a osady. A já si tak říkám, že ani nevím, jak je kousek za Olomoucou pěkně a klid.
Na trase stihnem probrat všecky podstatné věci jako klesající a stoupající kurz Indexu PX50, otázky lidského bytí, chudoba a charita, výstavba plavebních komor, Energetický metabolismus, politickou situaci na Haiti, kde si Sabotážka koupila sukni, kde najít v dnešní době normálního chlapa a kdo se dřív scvokne ze zkoušek…
Naše poklidné putování narušuje až UFO, které jsme zahlédly při východu z lesa na jednu z mnoha luk kousek od Šternberka. Je to tak silný zážitek, že scházíme z červené značky a vydáváme se vstříc mimozemské civilizaci. Nakonec se ale ukázalo, že UFO objekt je vodojem nejmenovaného Jé Zé Dé…taková ta kula na tyčce hodně vysoko…a taková zrada!!!
Další cca půlhodinu nám zabírá snaha napojit se na červenou a bezpečně dojít do cíle. Díky mému ostrozraku, červenou zachvilku identifikuju na jednom stromě uprostřed pastviny za elektrickým ohradníkem, 6-ti metrovým pásem kopřiv a smrdutým bažino-potůčkem. Po zdolání všech nástrah se ocitámě opět na cestě a zjišťujem, že jsem našla starší verzi té naší červené a ta novší trasa vede pohodlně po stezičce mezi JZD a fotbalovým hřištěm…příště už budeme vědět.
No a pak už následovala poslední část cesty, průchod Šternberkem, zastávka v podhradí, nanuk z Alberta, a cesta busíkem dom.
Závěrečné zhodnocení: pěkné vélet (cca 23km za 6hodin aji s tím blouděním), opět jsme si ověřily, že nejsme holky z cukru, že revma mít nebudem cca dalších pět set let, a že se hned tak neztratíme, většinou až na posledních kilometrech :o))
Po zakoupení jízdenky na Em Há Dé se necháváme vyvézt „Jedenáctkó“ na Svatý Kopeček (ano pane Míšo, na Kouzelný Kopeček!). U Zoo pod rozcestníkem chvilu rozumujem kam teda vyrazíme. Původně bylo v plánu dojít našou starou dobrou trasou na Jívovou, jenže pak si všimnu, že na Modré trase je napsané Kartouzka 2,5km a protože jsem tam ještě nikdy nebyla, nenápadně Ledničce naznačím, že bych se tam chtěla mrknout, estli by to nevadilo. Pré ne, tož vyrážíme.
U Kartouzky pořizuju asi 15 fotek šnečků (keré jsou všechny do jedné pekelně rozmazané, asi posunutá optika,jinak si to nedokážu vysvětlit!) a u rozcestníku přemýšlíme kudy tudy…nakonec zamíříme do Pohořan, tam měníme cíl trasy, a místo do Jívové se vydáváme směr Šternberk. Cesta vede střídavě, lesem, loukama, přes malé vesničky a osady. A já si tak říkám, že ani nevím, jak je kousek za Olomoucou pěkně a klid.
Na trase stihnem probrat všecky podstatné věci jako klesající a stoupající kurz Indexu PX50, otázky lidského bytí, chudoba a charita, výstavba plavebních komor, Energetický metabolismus, politickou situaci na Haiti, kde si Sabotážka koupila sukni, kde najít v dnešní době normálního chlapa a kdo se dřív scvokne ze zkoušek…
Naše poklidné putování narušuje až UFO, které jsme zahlédly při východu z lesa na jednu z mnoha luk kousek od Šternberka. Je to tak silný zážitek, že scházíme z červené značky a vydáváme se vstříc mimozemské civilizaci. Nakonec se ale ukázalo, že UFO objekt je vodojem nejmenovaného Jé Zé Dé…taková ta kula na tyčce hodně vysoko…a taková zrada!!!
Další cca půlhodinu nám zabírá snaha napojit se na červenou a bezpečně dojít do cíle. Díky mému ostrozraku, červenou zachvilku identifikuju na jednom stromě uprostřed pastviny za elektrickým ohradníkem, 6-ti metrovým pásem kopřiv a smrdutým bažino-potůčkem. Po zdolání všech nástrah se ocitámě opět na cestě a zjišťujem, že jsem našla starší verzi té naší červené a ta novší trasa vede pohodlně po stezičce mezi JZD a fotbalovým hřištěm…příště už budeme vědět.
No a pak už následovala poslední část cesty, průchod Šternberkem, zastávka v podhradí, nanuk z Alberta, a cesta busíkem dom.
Závěrečné zhodnocení: pěkné vélet (cca 23km za 6hodin aji s tím blouděním), opět jsme si ověřily, že nejsme holky z cukru, že revma mít nebudem cca dalších pět set let, a že se hned tak neztratíme, většinou až na posledních kilometrech :o))
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat