...tak už mě to silně nebaví, pořád stejnej kolotoč, žádná změna a jenom nervy na pochodu. Sem tam se sice vkrade nějaká odreagovačka(to lezeníčko s Pepou a Romanem bylo úžasný, doufám, že stejně tak bude i výlet s Čuřou a možná aji víkend s ním a Pecou a hlavně snad aji s Jachťourkem v okolí Trutnova a Adršpachu), ale to pomalu ani nevnímám, bo duchem jsem pořád v začarovaném kruhu nad skriptama a pořád mi tam běhajou vzkazky typu: To se prostě nikdy nenaučíš!...a tak, nejhorší je, že už ani není žádná motivace, co by mě donutila se na to vrhnout na 100% a po včerejšku vím, že takových je nás víc, co bloudí v kruhu a nejde jim se odrazit a skočit...chjo...do toho člověk zjišťuje, že se mění stejně jako jeho kamarádi a že je toho čím dál míň, co si s nima má říct a co s nima má společné...a prostě jdu udělat ten krok, odrazit se a skočit...