28.-29.4. 2007

Dopoledne se srážíme ve Starém městě u Uherského Hradiště. Štěpán hned pochtívá nějakou slivovičku a čekáme na bus a celou dobu má pořád nějaké narážky na olomoucké sirečky - Loštické tvarůžky. Cestou na Barborku se stavujeme v hospůdce U Maca (medvěda) na halušky a pivo. Nedaří si mě ukecat Toma, aby si dal Medvědí tlapky, abysme zjistili, co to je...škoda...funíme do kopca a po krkolomné cestičce lesem se dostáváme až ke Skalám pod Barborkou. Kluci zvolili prima cestu na rozlezení Vůně borovic 6- a já se v ní vůbec netrápila :op v kritickém místě jsem si poseděla asi půl hodinky, podemnou se pozvolna rozrůstal hlouček lezců, debatujících o tom, co se tu vlastně děje a jestli to dám nebo ne...no kdybych byla lépe chápající a Štěpán uměl líp vysvětlovat, tak to přelezu stejně rychle, jak poté, co ke mě slanil a pomalu mi narval ruky do správných chytů (no ono těch trapasů bylo víc ale nebudu pomlouvat)...no a pak už to šlo jako po másle...na Hlavním kameni jsme pak dali ještě dvě cesty Direttissimu a kluci vylezli ještě Skotskou, to já jsem se nějak dovyplazila ke krizovému místu a nic z toho...

...mezitím jsem si stačila popovídat se Zbyňou, vodákama z Olomouca - hlavně Ondrášem, keří tam přišli vyvenčit děti známých z rodiny a identifikovala jsem aji Plinťáka, pana primáře z Kroměřížské nemocnice, kerý byl jeden ze 4 chlapů, se kterýma jsme byla prvně lozit na skalách zrovna na Barborce...tož ostudy kopec, bo tolik známých!!!...pak jsme se přesunili na Plotnu...

, kde jsem se účastnila jenom jedné cesty - Mirkovy cesty, a to mě Tom musel ještě na konci pořádně vytáhnout, abych to dala až nahoru :o))) prostě katastrofa! no a pánové si užili Bářiny obliny a šlo se do hospůdky Pod Skalou k Břestku.

V hospůdce bylo příjemně a navíc se tam odehrávaly zajímavé příběhy...Tom se večer nedočkal opíkání špekáčků a klobásek, já se zas nedočkala dopití vínka (nějaká únava bo co mě to skolilo)...ráno před desátou sledujeme vykukující hlavy nedočkavců z poza plotu, vyhlížejících pana hospodského, až jim zas otevře nálevnu. Scénka s paní, jak vypouští podnapilému manželovi zadní kolo od auta, taky pobavila a ještě víc pan hospodský. Bo se projevil jako kamarád a hned hlásil, že to je v klidu, že má v autě elektrickej kompresůrek a šlo se zas pít dál...

Nás nějak opustila lezecká nálada, takže jsme místo lezení na břesteckém kameni ještě poseděli na zahrádce, pořešili problémy poštolky ve výtahu a ve vlaku...natočili jsme unikátní videjo - sólíčko mojí Píďalky na Indiána v Ádru, občas si to dávala aji nohand stylem...a pak jsme se pomalu vydali na autobus...a cestou kolem fotbalového hřiště se zajímavým zavlažovacím systémem, kde fotbalistům na rozběhání hráli bratři Nedvědové, nám padl do oka Psí cvičák..tož to nemohlo zůstat bez povšimnutí, bo Tom dostal pekelný nápad, udělat závody v překonávání překážek na čas...vyhrál Tom, pak byl kupodivu druhý Štěpán a já obhájila bronz.