Vypuklo to v Hudy a byla jsem ráda, že jsem mohla být u toho. Došel se na nás kouknout pan policajt Robin :o) a jakmile mu Kumbál řekl, že jedou na Ráb, chtěl jet taky a protože já chtěla jet taky, tak už jsme byli dva a nakonec z Olmiku vyjely dvě nákupní tašky a sedm "lezců"...pravda já si ještě užila půlhodinové čekání před Dášenkou, bo Robin, když chce, tak se dokáže balit opravdu pomalu. Seznámila jsem se s Vendulkou a Františkou (její parádní psicí) a s Ondrou, kerého jsme vyzvedli ve Šternberku...to už jsem seděla s Františkou na sedadle spolujezdce a trochu jsem se bála, jediné co mě uklidňovalo, byl pohled na krásný západ sluníčka...na Rabštejně bylo docela dost aut, dva ohýnky a Kumbálovci už seděli v hospůdce nad pivem a rumem...došlo na další seznamování, tentokrát s Marťasem, a taky velká radost, bo jsme se po půl roce opětně potkaly s Pájinkou. No pak se rozpoutala menší smršť a šlo se spát, což si někteří vůbec nepamatují...

Ráno jsme si na protažení dali fotbálek a pak se šlo do skal, Ondra lezl s Vendulkou a měli to i se zvukovou kulisou, bo jakmile se Fanynce začla vzdalovat panička do výšky, začla teskně kňučet, Kubóza s Marťasem a Pavlínkou byli další družstvo a já s Robinem jsme vytvořili All star team...a jsem za to ráda, bo jsme si přelezli samé pěkné pohodové cesty, hodně se u toho nasmáli a Robin se stal autorem nového lezeckého stylu - Robin´s style - kerý teda taky občas používám, ač nechtě nebo nerada, bo se po něm dělají modřiny na kolenách...no a lezli jsme asi osm hodin s pauzou na obídek...kolem šesté už jsme toho všichni měli dost, byla nám zima a měli jsme hlad a tak jsme jeli dom a cestou jsme se stavili na opravděnský chobotničky...prostě pohodová akcička a hlavně mě zas nikdo neprokoukl a já se držela dál od ohně, tudíž mě opětně neupálili, juchůůůů!