Agroturistika po naší úrodné Hané aneb jak jsme s mamčou jely očíhnout hospůdku
Neděle odpoledne, vyrážíme na kole skrz Olomouc směr Neředín, Vojnice, předběžný cíl Senice na Hané. Účel cesty, zjistit, zda je hospůdka Panavu adekvátní k uskutečnění rodinné oslavy mamčiného jubilea. Cestou tam nám parádně fučí protivítr, což je na prašných polňačkách dost výživné, jelikož je úroda už pod střechama a tak nás nic nechrání proti poryvům a vířícímu se prachu. Na asfaltce jedu zhnusená, páč co dva metry, leží na zemi přejetý potkan velikosti malé ondatry, sem tam vystřídaný nějakým ušákem nebo ptáčkem. Posezení v Senici je po vzájemné konzultaci s mamkou shledáno nevyhovujícím a my se domlouváme na dalším pokračování naší trasy.
Nabíráme směr Unčovice, přejíždíme po mostě dálnicu a stáčíme se k Náklu a od téhle chvíle, ač mám tuhle oblast projetou už hodněkrát, se ocitám na cestách mě neznámých a zachvíli mám pocit, že jsme projely tolik polňaček, že máme prošňěrovanou celou Hanou. Sem tam se bojím, že místo, abychom se přibližovali Olomouci, se lehce vzdalujeme, ale hlavně že nás neopouští dobrá nálada.
Takže můžu zodpovědně prohlásit za nás družstevníky: “MÁME SKLIZENO!“… teda aspoň podle toho, co jsem viděla a to myslím, že zůstalo jen málo polí, které moje oko za tohle odpoledne nevidělo…akorát kukuřička nám sem tam ještě roste na poli, tak jsem si říkala, že bych nabrala něco pro kolotočářa Ondru, když pořádá ty kuchařské maratony ve vaření kukuřice:o))) ale nakonec kukuřice zůstala na svém místě…
Pak se nám nějakým zázrakem podařilo napojit na správnou cyklostezku, které jsem zprvu moc nedůvěřovala, nicméně nás dovedla až k Lovecké chatě na malinovku a Kofolu. No a pak se jelo přes Horku kolem Ekocentra pana Bartoše a jeho ekorybníčku alias líhni komárů směr Geby, kde nám začíná drobně mžít, což u sportovní haly přešlo ve férovej lijavec a domů přijíždíme durch. Sotva zalezem do domu, pršet přestává…klasika…a já když se pak vidím v zracadle se jen nalomeným hlasem ptám sama sebe:
Nabíráme směr Unčovice, přejíždíme po mostě dálnicu a stáčíme se k Náklu a od téhle chvíle, ač mám tuhle oblast projetou už hodněkrát, se ocitám na cestách mě neznámých a zachvíli mám pocit, že jsme projely tolik polňaček, že máme prošňěrovanou celou Hanou. Sem tam se bojím, že místo, abychom se přibližovali Olomouci, se lehce vzdalujeme, ale hlavně že nás neopouští dobrá nálada.
Takže můžu zodpovědně prohlásit za nás družstevníky: “MÁME SKLIZENO!“… teda aspoň podle toho, co jsem viděla a to myslím, že zůstalo jen málo polí, které moje oko za tohle odpoledne nevidělo…akorát kukuřička nám sem tam ještě roste na poli, tak jsem si říkala, že bych nabrala něco pro kolotočářa Ondru, když pořádá ty kuchařské maratony ve vaření kukuřice:o))) ale nakonec kukuřice zůstala na svém místě…
Pak se nám nějakým zázrakem podařilo napojit na správnou cyklostezku, které jsem zprvu moc nedůvěřovala, nicméně nás dovedla až k Lovecké chatě na malinovku a Kofolu. No a pak se jelo přes Horku kolem Ekocentra pana Bartoše a jeho ekorybníčku alias líhni komárů směr Geby, kde nám začíná drobně mžít, což u sportovní haly přešlo ve férovej lijavec a domů přijíždíme durch. Sotva zalezem do domu, pršet přestává…klasika…a já když se pak vidím v zracadle se jen nalomeným hlasem ptám sama sebe:
„ Kde jsou moje blatníky?!“
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat