Tak jsem v největší průtrži mračen vyrazila bez dešníku, bez bundy od pana Goreho na návštěvu za Jeníčkem na Rehabku do olomouckého špitálu. Než jsem našla oddělení Dé byla jsem docela durch. Mno nic, pak jsme se zasekli ve výtahu ještě s jedním panem doktorem a paní, co šla taky na návštěvu. No a na to proběhlo radostné setkání, Jeníček mámil pusu na uvítanou, ukázal mi jejich smrdutý pokojík se spolubydličema a s "úžasným" výhledem a pak jsme jeli (bo byl zhnilej jít o berličkách) do kavárny na čokošku. A jelikož přestalo pršet, vydali jsme se na okružní jízdu po areálu, naklepali Jeníčka na kostkách, keré jsou v nemocnici skoro všude, jak na cestách, tak chodnících...zavítali jsme aji do vozového parku starých sanitek, tož jsme pořídili tuhle nádhernou fotku a já pak mazala zase domů :o)