S mojí svěřenkyňou Terkou jsme trhly rekord ve skoku z můstku (eště že byla ta mlha a nikdo nás neviděl, bo to smrdělo průšvihem a Mara by se dozajista vyvrátil:o))), no let to byl unikátní a vyprovokovala ho Terka, bo chtěla dát odpočinkovou jízdu přes skokánky, jenže jak byla ta mlha, tož jsme si najely na ten nejvyšší (1,5m nad zemí) a já viděla jen tu hranu a tušila, že bude zle, bo s tím už nešlo nic udělat.

A tak jsme letěly a já si připadala jak Santa Claus se sáněma...nicméně jelikož jsme holky šikovné, tak jsme to ustály a obě jsme si oddychly a od toho momentu už Terka na skokánek nechtěla...nechápu proč, když to byl tak vydařený let!? Chmmm... Ve středu byl odpočinkový den, slabší půlka instruktorů s Marou a Káťou odjeli na Sport Prague skouknout naše komplety na příští sezónu( ó jak jsem šťastná, že budeme mít ještě oranžovější kalhoty než teď! juchůůůůů), kdežto my "elita" (Fižďa, já a Jirka) jsme vzali dodávku, monoski a zamířili do Špindlu. Jelikož na konci týdne bylo potřeba dodávku převézt k nám na Moravu, byla jsem posazena za volant a hlemýždím tempem jsme se šinuli vstříc vytouženému cíli. Fižďa asi půlku cesty zpíval: " My se, my se, my se, my se , nebojíme se a lí a ló a nebojíme se!" takže jsem byla naprosto klidná.

Jakmile jsme ve Svatém Petru zaparkovali, tož nám došlo, že sice máme skořepinu a stabíky, ale že jsme doma nechali lyži a tím pádem máme po srandě! Naštěstí se obětoval Jirka a zapůjčil jednu ze svých lyžiček. Jako první jsem se vecpala do monoski já, první stres byla lanovka, další stres bylo sjetí modré sjezdovky mezi těma kopýtkama ze Skopčákova a Holandu. Ale zvládla jsem to a válela jsem se jenom dvakrát, pak jsme přešly na červenou a to už jsem teda cítila na rukách modřiny od stabíků, jak usilovně jsem brzdila :o) Po třech jízdách mě prostřídal Fíla a pak Jirka a těm to šlo teda parádně a Jirka u toho navíc parádně řval:o) takže se ho lidi báli, což zas mělo tu výhodu, že měl prázdnou sjezdovku jen pro sebe :o)))) kdo nezažil nedokáže si představit:o)))))) No a čtvrtek a pátek jsme zas jezdili se smraďochama.

V pátek po večeři jsme s Marťasem, po 20 minutovém úsilí otevřít šupačky u dodávky, vyrazili na cestu na Moravu. V Mladých Bucích nám pod kola vběhl kocour Mikeš, ale naštěstí to Marťas ubrzdil a tenhle frajer mohl s klidem pokračovat přes cestu směrem k polu na lov myšek. Za Hradcem jsme začli lehce bloudit a Marťas se mi svěřil, že blbě vidí na dálku a že by bylo fajn, kdybych mu četla cedule, kam máme jet...tím jsem se přestala úplně bát :o) no pak už to probíhalo všecko hladce taky díky skvělé navigátorce Ema(o) GPS chi chi (brašule jistě pamatuje na cestu Polskem do Ádru)...V Tišnově už na nás u Zuzky čekala Ráďa, se kterou jsme měly zrealizovat první Monoski kurz na Moravě. Tož jsem skoukla Zuzu, kerou jsem neviděla sto let, bříško s malou Martinkou uvnitř :o), Bertrám byl klasicky na špacíru, já snědla asi dvě buchty, kousek čokoládky a vyrazily jsme k Rádě domů do Brna, bo už bylo strašně moc hodin.

V sobotu nás čekala velice příjemná cesta po okreskách, zapadlými vesničkami, polňačkami (díky mapě z roku 94, kerá navíc moc podrobná nebyla...spíš teda vůbec), takže do Olmiku jsme se dostaly asi po dvou hodinách...já si rychle vybalila a opustila domov, abych v Šumperku zjistila, že krom papuček nemám ani rukavice, což byl mnohem větší průšvih...nicméně sluníčko hřálo a ve stínu bylo příjemných patnáct stupňů, takže co. Všichni odjížděli z hor s lyžema na střechách aut a my jediné mířily opačným směrem.

1. šok byla před očima mizící vrstvička sněhu na půlce sjezdovky, na které jsme měly v plánu jezdit, 2. šok kamarád co nám měl pomáhat se na nás vykašlal, 3. šok množství školních kurzů na tak malém svahu, 4. šok první kurzisti si spletli datum a mysleli si, že kurz je až v březnu (naštěstí zvládli přijet druhý den) a tak nám Tomáš (pan Kareš, majitel bezbariérové chajdaloupky, kde jsme bydleli a majitel vleku se sjezdovkou v jedné osobě) nabídl panáka, ze kterého se vyklubaly panáci tři, to abysme to nějak zvládly... takže jsme se šly projít a na véču a pak jsme rozkoukaly film (Příběh Alvina Straighta) a po pěti minutách vytuhly. Ráno dorazili Ostraváci a šlo se na to, v úterý jsme zas osiřely a tak jsme pomáhaly Tomášovi prodávat v bufíku a musím říct, že mě to aji docela bavilo!!! Ve středu dorazili kluci z Brna a to už nám pomáhal Radim s dcerou Krystýnkou z místní lyžařské školy a my vyrazili na Ovčárnu, ve čtvrtek se k nám ještě přidala Bára s taťkou a tak jsme si spokojeně lebedili až do pátku, kdy začlo odpoledne pršet a kurz jsme teda ukončili o den dřív. V sobotu jsem si trochu zařádila (EMMA!!!), poshazovala střechy, stromy a frčelo se dom. A už jsem toho teda měla fakt plný brejle.

No a 5 dní na to juchůůů do Kérkonoš a stal se zázrak a dojel můj bráška a dokonce jsme aji spolu lyžovali a pili svařáček a nechali si nadávat od Fíli u karet a bylo to strašně fajn, bo tam byla aji Evulka s Radkem a Vlaďka a Pavel :o)