Roboš sice lehce vnáší zmatek při odjezdu, ale jináč akce probíhá bezchybně. Ráno se scházíme U Dášenky a míříme pro Fanynu do Letovle. Tam se eště stavujeme ve stodole přeměněné na Tesco pro dobrůtky a valíme směr Ráb. S pár objížďkama aji zajížďkama se dokodrcáváme do Bedřichova a zjišťujem, že díky novým majitelům hospůdky na Rábu, jsme totálně odříznuti od příjezdové cesty a budem muset nahoru pěšo, jak za starých časů. To asi nejhůř nesu já a úvádí mě to do lehké deprese a po pár metrech v dost svižném tempu začínám umírat.
Nicméně nakonec se hore vydrápu, vydechnem a jde se lézt. Začínáme na Květince, Leňa s Fančou si pomalu začínají zvykat na obhroublý slovník Roboša a panuje všeobecně dobrá nálada...poté se přesouváme na cestu Olomouckou a Severní hned vedle pomníčků horolezců, jsem dokonce chválená, jak mi to hezky jde (nééé jak poslední katastrofický hororový výkon, kdy jsme tu byli s Robošem sami) a tak z toho mám radost.
Na to se shodujem, že čas pokročil a je třeba se jít posilnit. Dáváme si prima obědoš od fajně nakrklých paní z okýnka, já ho mám dokonce grátis a ještě dostanu penízky za vrácenou sklínku, takže su spokojená :o))))
Míříme na Rigo, Leňa tahá Hranu Riga,cesta je to lehučká,ale moc pěkná a zajímavá, pak soptí nahoru Fanča a hlásí něco o tom, že necítí špičky, nato sviští nahoru Roboš a závěr patří mistrům :o))) do toho se opětně potkávám s Madlou, takže mi vypráví zážitky z Kanady a je to fajn setkání. zanedlouho slyšíme dole povědomý hlas :" Aha, tady jsou nahoře!" a koukáme dolů na Bártlíky, keří si vyjeli s pséčkem na vélet.
Takže jsme se tak všici hezky potkali a zamířili dom. A tak...

P.S.: to na té fotce nésme my, to jen tak pro ilustracu foto Riga, pro ty co neznají ;o)