West London
V neděli u Temže, jediná fotka, co jsem si z Anglie dovezla :o)
Přišel opět čas odcestovat na chvilu do Anglie. Tentokrát se mi tam vážně ale vůbec nechtělo a taky podle toho vypadaly moje poslední dny před odjezdem.
V sobotu mě taťulda odvezl do Brna, cestou jsme udělali zastávku v Prostějově na výborné zmrzce, kterou jsem si jaksik nedokázala patřičně vychutnat. V Brně na letišti místo klasických letadel kroužily stíhačky a vrtulníky a já si říkala, že třeba díky leteckému dni zruší odlety, ale bohužel se tak nestalo.
Poslední s kým mluvím, je pan Továrník, který mi volá o tom, jak jim umřela na dálnici Sedmikráska (dodávka) a přeje mi fajn let a pobyt. Nad Tišnovem mávám Zuze, Marťasovi, Martince a Bertrámovi, bo je vidět jejich baráček a pak když vidím první mráčky mi dochází, že Ema zůstala zapomenuta doma. Takže všecko špatně!!!
Někde mezi Německem a Francií mi začíná u kolena zevnitř namrzat stěna letadla a já si říkám, jestli je to tak dobře a jestli bych to neměla někomu oznámit, no nakonec su zticha a v pořádku přistáváme v Londýně. Je ukrutná zima a kupodivu prší :o)))
Vydávám si koupit jízdenku na bus a mířím na Godres Green a z tama podzemkou na Hendon, kde bych se měla potkat s Ondrášem, jenže ouha. Moje anglická SIMka odmítá spolupráci a já hloupá prozváním Ondru na české číslo a divím se, proč je nedostupný. Pak mi to dochází, zkouším správné číslo a stejně mi to hlásí něco o neexistujícím čísle. Tož si říkám, to je super, jestli si změnil číslo a já to nevím...tak prosím jednoho klučinu před hospodou, jestli by nepůjčil mobil a naštěstí pučuje a zachvilku už mluvím s Ondrou a padá mi kámen ze srdce.
Za deset minut už se vítáme a míříme k nim do domečku. Zdravím se s Leňou a Janckem, jejich slovenským spolubydličem, kerého Ondra zná už z dřívějška a náhodou se potkali na ulici v Londýně :o) Koukáme na film Marečku, podejte mi pero! a pak jdem všici na kutě.
Ráno mě Ondra vyprovází na bus a já frčím za Davidem...dál už jen ve zkratce:
- ve Wembley přistupuje nachlazený Arabáč a pochvilce na podlahu autobusu vyflusává mohutný chrchel
- seznamuju se s Klárou, která o Davida pečovala přede mnou
- zjišťuju, že u okna mojeho pokoje je velice frekventovaná křižovatka, takže moc klidu nemám a o větrání se nedá ani mluvit, v noci přijíždí dělníci a rubou do jedné do rána cestu.
- návštěva kina The Duchess a následně mexická restaurace byla fajn
- první jízdy po roce na levé straně s lehkým přejezdem obrubníku v zatáčce :op
- návštěva francouzské restaurace s bývalým pečovatelem Karlem z Estonska a ochutnávka šneků
-na ulici potkávám Kurta Cobaina v bleděmodrých teplákách, čepici a propínacím svetru
-v telce sledujeme paralympiádu a tak aspoň vidím Dědka na 50m prsa, škoda že jsem neviděla aji Bělu a její parádní výkony, bo Angláni zásadně pouštěli jen to,kde se na bedně umístili jejich sportovci a žádný souhrnný přehled nebyl
- zažili jsme prima oslavu davidových narozenin, kterých se zůčastnil Davidův brácha Barry s přítelkyní, který nás velice bavil, Davidova sousedka Donn s pečovatelkou Darsei z Němaceka, ségrou Sarah a rodičema tátou Derekem a mámou Barbarou (která byla šílená a děsně vrásčitá :o)))
- nedělní procházka kolem temže, kde jsem si připadala jak u moře, malé hospůdky se zahrádkama, lidi na plachetničkách na řece, sluníčko, lidi na lehátkách na svých zahrádkách...prostě pohoda
- návštěva filmového klubu
- přesun domů byl zas trošku stresový, ale akonec všechno klaplo. Metrem na Goldres, tam v davu lidí čekat, jestli se mi podaří vecpat do autobusu na letiště (bo předchozí tři spoje nedorazily, tak se nás tam nakumulovalo víc než dost na dva autobusy), odbavení, akorát půlhodinka času před otevřením brány k letadlu, ukázková šavla hned vedle schůdků do letadla, mohutně chrápající spolucestující Čech, který si celou dobu myslel, že su Angličanka :o))) v Brně přesun busem na Zvonařku, dobíhání busu do Olomouce, vyzvednutí Kubky na Heyráku, pusa od Bíňoska, a tradá ke Kudějům za Leňou. Na stěně se nám rýsuje zajímavý strop, tak mám radost, že jsem byla u jeho zrodu a že nikdy tak vysoko nevylezu, aby se to mohlo urvat zrovna se mnou :o)))
V sobotu mě taťulda odvezl do Brna, cestou jsme udělali zastávku v Prostějově na výborné zmrzce, kterou jsem si jaksik nedokázala patřičně vychutnat. V Brně na letišti místo klasických letadel kroužily stíhačky a vrtulníky a já si říkala, že třeba díky leteckému dni zruší odlety, ale bohužel se tak nestalo.
Poslední s kým mluvím, je pan Továrník, který mi volá o tom, jak jim umřela na dálnici Sedmikráska (dodávka) a přeje mi fajn let a pobyt. Nad Tišnovem mávám Zuze, Marťasovi, Martince a Bertrámovi, bo je vidět jejich baráček a pak když vidím první mráčky mi dochází, že Ema zůstala zapomenuta doma. Takže všecko špatně!!!
Někde mezi Německem a Francií mi začíná u kolena zevnitř namrzat stěna letadla a já si říkám, jestli je to tak dobře a jestli bych to neměla někomu oznámit, no nakonec su zticha a v pořádku přistáváme v Londýně. Je ukrutná zima a kupodivu prší :o)))
Vydávám si koupit jízdenku na bus a mířím na Godres Green a z tama podzemkou na Hendon, kde bych se měla potkat s Ondrášem, jenže ouha. Moje anglická SIMka odmítá spolupráci a já hloupá prozváním Ondru na české číslo a divím se, proč je nedostupný. Pak mi to dochází, zkouším správné číslo a stejně mi to hlásí něco o neexistujícím čísle. Tož si říkám, to je super, jestli si změnil číslo a já to nevím...tak prosím jednoho klučinu před hospodou, jestli by nepůjčil mobil a naštěstí pučuje a zachvilku už mluvím s Ondrou a padá mi kámen ze srdce.
Za deset minut už se vítáme a míříme k nim do domečku. Zdravím se s Leňou a Janckem, jejich slovenským spolubydličem, kerého Ondra zná už z dřívějška a náhodou se potkali na ulici v Londýně :o) Koukáme na film Marečku, podejte mi pero! a pak jdem všici na kutě.
Ráno mě Ondra vyprovází na bus a já frčím za Davidem...dál už jen ve zkratce:
- ve Wembley přistupuje nachlazený Arabáč a pochvilce na podlahu autobusu vyflusává mohutný chrchel
- seznamuju se s Klárou, která o Davida pečovala přede mnou
- zjišťuju, že u okna mojeho pokoje je velice frekventovaná křižovatka, takže moc klidu nemám a o větrání se nedá ani mluvit, v noci přijíždí dělníci a rubou do jedné do rána cestu.
- návštěva kina The Duchess a následně mexická restaurace byla fajn
- první jízdy po roce na levé straně s lehkým přejezdem obrubníku v zatáčce :op
- návštěva francouzské restaurace s bývalým pečovatelem Karlem z Estonska a ochutnávka šneků
-na ulici potkávám Kurta Cobaina v bleděmodrých teplákách, čepici a propínacím svetru
-v telce sledujeme paralympiádu a tak aspoň vidím Dědka na 50m prsa, škoda že jsem neviděla aji Bělu a její parádní výkony, bo Angláni zásadně pouštěli jen to,kde se na bedně umístili jejich sportovci a žádný souhrnný přehled nebyl
- zažili jsme prima oslavu davidových narozenin, kterých se zůčastnil Davidův brácha Barry s přítelkyní, který nás velice bavil, Davidova sousedka Donn s pečovatelkou Darsei z Němaceka, ségrou Sarah a rodičema tátou Derekem a mámou Barbarou (která byla šílená a děsně vrásčitá :o)))
- nedělní procházka kolem temže, kde jsem si připadala jak u moře, malé hospůdky se zahrádkama, lidi na plachetničkách na řece, sluníčko, lidi na lehátkách na svých zahrádkách...prostě pohoda
- návštěva filmového klubu
- přesun domů byl zas trošku stresový, ale akonec všechno klaplo. Metrem na Goldres, tam v davu lidí čekat, jestli se mi podaří vecpat do autobusu na letiště (bo předchozí tři spoje nedorazily, tak se nás tam nakumulovalo víc než dost na dva autobusy), odbavení, akorát půlhodinka času před otevřením brány k letadlu, ukázková šavla hned vedle schůdků do letadla, mohutně chrápající spolucestující Čech, který si celou dobu myslel, že su Angličanka :o))) v Brně přesun busem na Zvonařku, dobíhání busu do Olomouce, vyzvednutí Kubky na Heyráku, pusa od Bíňoska, a tradá ke Kudějům za Leňou. Na stěně se nám rýsuje zajímavý strop, tak mám radost, že jsem byla u jeho zrodu a že nikdy tak vysoko nevylezu, aby se to mohlo urvat zrovna se mnou :o)))
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat