Mno akci vyprovokovala Janča přezdívaná Mongol, vynachválila sklépek za Uherským Hradištěm, kam jezdil dlouhá léta její tatínek, a který vlastní nějací rodinní příbuzní...jelikož zřejmě tušila, jak to dopadne, raděj si pořídila mononukleózu a nechala se zavřít na infekční v Prostějově...načež se náš Uhlí kolektiw sešel před obchodem, rozdělil se do aut a vyrazilo se. Instrukce : sraz na Benzince za Otrokovicama, pak se uvidí...
1. posádka: auto pod vedením Jiříka (jediný tvrdil, že přesně ví kam jedem, a taky nejvíc bloudil:o) a Peťóši, ještě doplňovaly Kateři s Verčou; 2. Favóš řízený Fančou okupovali Maličký, Kaťóša, Kikóša a Tom; 3. Beruška - bourák největší a v ní Roboš, já, Leňa a Jiřina.
Vyrazili jsme na cestu, všici směr Přerov, jenom my směr Mohelnice. Vznáším první protest, jsem však uklidněna, že Roboš cestu zná a ví, kudy jet. Takže jsme si už v Olomouci najeli asi 5km navíc...:o)) Nu podle propočtů jsme usoudili, že na místě - v Blatničce - budem tak do hodiny a půl, to ale jsme ale ještě netušili, co nás čeká.
Padl návrh, že bychom si jako mohli pustit nějakou muziku, Roboš spíná kazetu a my se nestačíme divit, tomu co slyšíme. Démonický hlas nahraný z rádija oznamuje, že nás čekají Hity let 50-tých a 60-tých...lehce se děsíme, tak Roboš zašátrá ve všeckých kastlíkách a vytahuje obal kazety Dalibor Janda - Říkali mi hurikán a hlásí, že obal je prázdný, načež se ozve sborové "Díkybohu!" Hned za Olomoucí, už známe všecky písničky nazpaměť, jelikož přehrávání obou stran ze začátku trvá celkově asi 20 minut. S přibývajícíma kilometrama počet písní a délka pásky roste...nikdo nechápe, jak je to možné... Za Otrokovicama u benzinky zastavujeme aji s tou zajížďkou jako druzí...a za Uherákem začínáme díky objížďkám bloudit, místo na Blatničku míříme směr Buchlov, takže úplně na opačnou stranu, nejhorší je, že ani místní netušili, kama se tam dostat... tak jsme jezdili po kraji, poznávali vesničky, zpívali a bylo nám veselo...pak začal docházet benzín a smích nás přecházel, navíc už jsme měli hlad a žízeň a vůbec...začala typovací soutěž : Kolik písniček je ve skutečnosti na kazetě? U které písničky nám dojde benzín?...ke stojanu s benálem jsme dojeli na poslední kapku z nádrže, takže jsme to nakonec krásně zvládli. Najeli jsme asi 135km místo 75km ale co už...
I ten sklépek jsme našli a u něj na nás už čekal Fáfa alias Faggič alias Tata...mělo to být zároveň jakésik rozloučení s ním, akorát že ta nálada tomu moc nepřála...ke sklépku, ten mě zklamal už napohled, víno nic moc, do toho bolest hlavy a odporné bezbarvé jídlo...nu ale tak zvládli jsme to, ráno jsme se spakovali a zamířili dom, zas s lehčím blouděním..kazetu jsme si ve finále natolik oblíbili, že jsme si ji vyžádali k poslechu i na zpáteční cestě...v Přerově už teda bylo spuštěno rádijo,ale to mě moc nebavilo, páč mě byl zakázán poslech stanice s dechovkama na přání...:O(