Peppé – Pepíček, můj sicilský kamarád, kterého jsme s Čuřidlem potkali v jednom Zélandském hostelu, poctil Hanou svou návštěvou hned v den našeho cyklovéletu s taťuldou. Tož spařená jak pašík jsem se vydala na náměstí, kde už Pepík pobýval. Po objímačce a oloubávačce jsme se přesunuli za Kateří ke Kudějovi, aby chlapec hned v úvodu ochutnal naše pivečko. Následuje véča v Hanácké restauraci :op
Po sdělení všeckých informací a pár pivech jsme se odebrali k domovu, abychom byli čerství na ranní výjezd do vinařské oblasti Čejkovice, páč Pepíček pracuje ve vinařství a velice se zajímá o to, jak to chodí ve světě.
Za Olomoucí jsme se potkali s Petrem, kterému jsme kdysi dávno několikrát hlídala děti, a který nám celou tu taškařici v Čejkovicích zařídil. Cestu si moc nevybavuju, páč po výjezdu na kole jsem byla pořád mrtvá a více méně jsem ji celou prospala. Po ubytování jsme šli obhlídnout rajon a pak následovala degustaca v nádherném sklípku pana Veverky, vínečko výborné domácí slanina taktéž :o) Některé procesy byly opravdu překladatelské oříšky, ale aji tak jsme se nějako domluvili a popsali. Od pana Veverky jsme se ještě přesunuli do templářských sklepů, kde nás Petr (Pepíkem přejmenovaný na Ivan Drago, prý je tam jistá podoba) stejně tak jak celý den, nepřestával bavit svojema prupovídkama. Za obzvlášť vydařené se mi líbily jeho překlady lidových písní :
V noci prožívám muka a tříhodinovou nonstop bolest v kolenách. Ráno po snídani vyrážíme do Lednice, kde korzujeme parkem, kocháme se výhledem z minaretu, Pepík s mojou Mu, aji interiérem zámku. Mikulově zdoláváme Sv.Kopeček, na Kraví hoře procházka kolem sklípků a odjezd zpátky na Hanou.
V pondělek se přesouváme do matičky Prahy. Ve vlaku volím osvědčenou kvalitu a od Pardubic rozjíždíme nelítostné souboje v Člobrdu. Pepíkovi se docela obstojně daří osvojit si taktiku a má dětskou radost, když mě može vyhodit, což se mu daří bohužel na můj vkus dost často! Od Kolína do hry zapojujeme aji zachovalého dědouška od Bruntálu, kerý nás už předtím s jiskrou v oku sledoval. Ten má ukrutnou radost, že može hrát taky, ovšem nepěkně švindluje!!! Ještě po zastavení vlaku na hlaváku dohráváme poslední partii, kde mu ukazuju, že švidlem stejně nic nezmůže aneb pomsta je sladká dědoušku!!!
Z nádraží míříme na Staromák a pak k hostelu, kde Pepíčka opouštím a mířím za mojí milovanou Leňulí do Holešovic. Při čekání na ní mě u metra míjí potkan nemalé velikosti. Zbytek dne trávíme klasicky, jako dvě babizny,co se rok neviděly a mají si toho tolik co říct :o))
V úterek se potkáváme s Pepíčkem u orloja, procházíme přes Karlův most a Kampu ke Karláku, bo tam mám domluvený obědoš s Honzíkem Tománků, co ho trápívám v zimě na monoski a co přes léto jezdí až mistrovsky na handbiku. Při obědě nás Peppé učí ze pár italských slovíček, je kupa srandy a zjišťujeme, jak je svět malý, páč Honza se zná s Leniným přítelem a vůbec…po obědě se loučíme s Honzinem, který se vrací do Dobříše a my vyrážíme na Hradčany a přes Petřín na Smíchov, kde je domluvené další dostaveníčko v Lokal Blo(c)ku. Nejdřív se objevujou Honzíkové, jak sešroubovanej, tak aji ten s foťákem, pak Wupssadlo s ženou Zuzou a jako poslední aji Hanka která, stejně jako já kdysi, neprokoula Radimovu léčku, když ji napsal, že budeme v Boulder baru(páč mi přijde,že to pořád nerozlišuje i když myslí Lokal:o))) a dorazila k výstavišti místo na Smíchov. Koukám panáčka tento vtípek nepřestává bavit ani po letech :o)))) Mnu sešlost to byla podle mě povedená.
Večer jsem se s Pepíkem rozloučila, bo další den ráno odlítal do Londýna na vinařský trh.
My jsme ve středu měly domluvené ještě jedno dostaveníčko a tentokráte s mojim dvojčátkem Godotkou. Takže se naše trio sešlo v plné síle a hned na uvítanou jsem dostala fešácké mušličky na krk, pak jsme se zašily na zahrádku jedné hospůdky a povídaly a povídaly a povídaly, že jsem málem ani nestihla ten den dojet zpátky na Hanou… a toť všecko co se událo, když mě Pepík navštívil na Hané :o)
Po sdělení všeckých informací a pár pivech jsme se odebrali k domovu, abychom byli čerství na ranní výjezd do vinařské oblasti Čejkovice, páč Pepíček pracuje ve vinařství a velice se zajímá o to, jak to chodí ve světě.
Za Olomoucí jsme se potkali s Petrem, kterému jsme kdysi dávno několikrát hlídala děti, a který nám celou tu taškařici v Čejkovicích zařídil. Cestu si moc nevybavuju, páč po výjezdu na kole jsem byla pořád mrtvá a více méně jsem ji celou prospala. Po ubytování jsme šli obhlídnout rajon a pak následovala degustaca v nádherném sklípku pana Veverky, vínečko výborné domácí slanina taktéž :o) Některé procesy byly opravdu překladatelské oříšky, ale aji tak jsme se nějako domluvili a popsali. Od pana Veverky jsme se ještě přesunuli do templářských sklepů, kde nás Petr (Pepíkem přejmenovaný na Ivan Drago, prý je tam jistá podoba) stejně tak jak celý den, nepřestával bavit svojema prupovídkama. Za obzvlášť vydařené se mi líbily jeho překlady lidových písní :
… O Johny don´t drink a water, don´t drink a water,
It isn´t good for you!!!
It is better for you if you will be drinking a wine!!!!...
It isn´t good for you!!!
It is better for you if you will be drinking a wine!!!!...
V noci prožívám muka a tříhodinovou nonstop bolest v kolenách. Ráno po snídani vyrážíme do Lednice, kde korzujeme parkem, kocháme se výhledem z minaretu, Pepík s mojou Mu, aji interiérem zámku. Mikulově zdoláváme Sv.Kopeček, na Kraví hoře procházka kolem sklípků a odjezd zpátky na Hanou.
V pondělek se přesouváme do matičky Prahy. Ve vlaku volím osvědčenou kvalitu a od Pardubic rozjíždíme nelítostné souboje v Člobrdu. Pepíkovi se docela obstojně daří osvojit si taktiku a má dětskou radost, když mě može vyhodit, což se mu daří bohužel na můj vkus dost často! Od Kolína do hry zapojujeme aji zachovalého dědouška od Bruntálu, kerý nás už předtím s jiskrou v oku sledoval. Ten má ukrutnou radost, že može hrát taky, ovšem nepěkně švindluje!!! Ještě po zastavení vlaku na hlaváku dohráváme poslední partii, kde mu ukazuju, že švidlem stejně nic nezmůže aneb pomsta je sladká dědoušku!!!
Z nádraží míříme na Staromák a pak k hostelu, kde Pepíčka opouštím a mířím za mojí milovanou Leňulí do Holešovic. Při čekání na ní mě u metra míjí potkan nemalé velikosti. Zbytek dne trávíme klasicky, jako dvě babizny,co se rok neviděly a mají si toho tolik co říct :o))
V úterek se potkáváme s Pepíčkem u orloja, procházíme přes Karlův most a Kampu ke Karláku, bo tam mám domluvený obědoš s Honzíkem Tománků, co ho trápívám v zimě na monoski a co přes léto jezdí až mistrovsky na handbiku. Při obědě nás Peppé učí ze pár italských slovíček, je kupa srandy a zjišťujeme, jak je svět malý, páč Honza se zná s Leniným přítelem a vůbec…po obědě se loučíme s Honzinem, který se vrací do Dobříše a my vyrážíme na Hradčany a přes Petřín na Smíchov, kde je domluvené další dostaveníčko v Lokal Blo(c)ku. Nejdřív se objevujou Honzíkové, jak sešroubovanej, tak aji ten s foťákem, pak Wupssadlo s ženou Zuzou a jako poslední aji Hanka která, stejně jako já kdysi, neprokoula Radimovu léčku, když ji napsal, že budeme v Boulder baru(páč mi přijde,že to pořád nerozlišuje i když myslí Lokal:o))) a dorazila k výstavišti místo na Smíchov. Koukám panáčka tento vtípek nepřestává bavit ani po letech :o)))) Mnu sešlost to byla podle mě povedená.
Večer jsem se s Pepíkem rozloučila, bo další den ráno odlítal do Londýna na vinařský trh.
My jsme ve středu měly domluvené ještě jedno dostaveníčko a tentokráte s mojim dvojčátkem Godotkou. Takže se naše trio sešlo v plné síle a hned na uvítanou jsem dostala fešácké mušličky na krk, pak jsme se zašily na zahrádku jedné hospůdky a povídaly a povídaly a povídaly, že jsem málem ani nestihla ten den dojet zpátky na Hanou… a toť všecko co se událo, když mě Pepík navštívil na Hané :o)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat