Tak a dne 20.května došlo k průlomovému dni, bo jsem se dobrovolně a bez nátlaku zúčastnila závodu - orientačního běhu dvojic v Olomouci. Záležitost byla o to zvláštní, že již od dětství neprojevuju nějaké velké nadšení ze soupeřních klání a z vystupování před veřejností.

No k závodu mě vyzval náš Kubka, mnou familierně nazývaný Čumáček :o), kterého oslovila Janka z Kromplu, kerá na závodě zastupovala UP Olomouc na sportovním dni Univerzity. Jináč to byla v podstatě přidružená akce tréninku našich olomouckých orienťáků.

Že bude veselo, sliboval už přesun na start, páč Čumáček mi sice napsal, že start je v parku u altánku, ale nedošlo mu, že parky s altánkama máme v Olomouci dva. Samozřejmě jsme se potkali u toho špatného. No zas tak špatný nebyl, páč tam bubnovala stará známá sestava, a já bych tam klidně zůstala poslouchat,ale prý že ne…Takže nezbývalo než do druhého parku přeběhnout, bo už tak bylo víc než jasné, že plánovaný start nestihnem. Ve mně představa dalšího kilometru navíc vzbuzovala velice černé myšlenky, bo jsem netušila,co mě čeká v samotném závodě. Cestou jsme naštěstí potkali Čerta s Heřmanem, který si chtěl domluvit nějaké to lezeníčko, tož mezitím, co si kluci vyměňovali kontakty, já se předstíraje hru s psíkem snažila popadnout dech.

No na start jsme se nějako dostali, tam se nám všici vysmáli, potkali jsme Janinku, vyfasovali mapu a ujistili se, že buzolu mít nebudem, páč by nás zbytečně mátla :o))) Jméno týmu bylo jasné : TEN DRUHÝ ALTÁNEK a mohli jsme vyběhnout!

Musím říct, že se mi s Čumáčkem běželo (no já se spíš plížila a brzdila ho) skvěle! Hned od začátku jsme si krásně rozdělili funkce, takže já podle mapy navigovala na kontroly a on k nim dobíhal je orazit a mezitím já už zas hledala postup k dalšímu lampionu. Jedinou jistotu jsme měli v první kontrole, páč to jsme běželi stejným směrem jako ostatní a nešlo ji neminout, ale aji pak jsme neměli problém, až na jednu, kerou jsem vytušila dál než byla, takže jsme si tak 200m zaběhli. Jináč nás trochu překvapovalo, proč všichni přebíhají z parku do parku přes mostek nad silnicí, když se to dá rychleji vzít po přechodu :o))) rozuzlení přišlo v cíli, do kterého jsme poprvé a naposled vyvinuli pekelné tempo.

Při cílovém občerstvení – chleba , škvarková pomazánka s cibulí = energy food pravých sportovců, jsme totiž přišli na to, že na mapě výrazným červeným nápisem upozorňují, že pro přeběhy mezi parky se má použít lávka. Nu což, to my jsme během závodu neměli šanci přečíst, páč jsem na tom nápise měla celou dobu položený palec :o))))) Stane se…

I tak jsme obsadili nádherné páté místo a su na nás pyšná, poté jsme se přesunuli ke Kudějovi, doplnit tekutiny, kde jsme potkali Štěpajze a prima den tak mohl přejít v další….