ZVYKEJ SI, BUDE HŮŘ!!! aneb Indie 2009 - 25.8. - 15.den
 |
| Ráno před Teahausem |
 |
| Pohled na Rothang |
 |
| Pan hlídač kempu a v popředí Dippar |
 |
| Sup ( jeden z mnoha) |
(Na internetu se doma dočítám, že za pěkného počasí je možné vidět zasněžené vrcholy pětitisícovek Dhaula Dhar a Hanuman Tibba. Místy lze zahlédnout i horu Ghalpo).
Před námi je zhruba hodinový výstup do sedla Chanderkani (3660 m), kde Robošek trochu v tichosti umírá.
 |
| Umírající Robošek |
Krásnou hřebenovou kolem modlitebních míst a pasoucích se krav (zabijáckých!!!) přicházíme k místu, odkud začíná nekonečný sestup do údolí k vesničce Malana (2650 m).
 |
| Hřebenovka |
 |
| Sestup do Malany |
 |
| Fanyn byl bůh nejen pro lidská stvoření - viz. kráva v extázi aneb KBBS okózluje (KBBS - Krásný Bílý Blonďatý Sáhib) |
Tajemná vesnice Malana leží pod vrcholem hřebene, který od sebe odděluje údolí řek Kulu a Parvatí. Místní obyvatelé vyznávají zvláštní náboženský kult, jehož panteonu dominuje bůh Jumla. Zřejmě jde o nejrannější verzi dávné arijské mytologie. Domorodci se považují za vyvolený a čistý národ, který může být fatálně pošpiněn stykem s okolním světem. Dříve byl vstup jinověrců do vesnice přísně zakázán, nyní se cizinci pouze ničeho ve vsi nesmějí dotýkat. Chodit je dovoleno pouze po hlavních ulicích. Fotografování kupodivu zakázáno není, ale vyžadován bývá téměř vždy poplatek. Navzdory své víře jsou místní obyvatelé značně pokaženi turistickým ruchem, který se pozvolna stal hlavním zdrojem jejich obživy. Veřejným tajemstvím je, že mnoho turistů sem přijíždí hlavně za levným hašišem (čaras). Zlé jazyky také mluví o tom, že nedotknutelnost řady místních žen končí po setmění, kdy se věnují prostituci. Oblast má pověst tak trochu nebezpečné destinace, neboť zde v posledních deseti letech záhadně zmizelo mnoho cizinců. Žádnou raritou nejsou vývěsky v hotýlcích se zoufalými vzkazy rodičů, jenž žádají informace o svých zmizelých ratolestech. Opatrnost je proto jistě na místě. Na druhou stranu nutno podotknout, že řada cizinců se zde bez problému zdržuje týdny i měsíce a drtivá většina pohřešovaných jsou Izraelci, kteří mají tuto oblast ve velké oblibě a svým hulvátským chováním a dosti nestřídmou konzumací čarasu i alkoholu značně otravují život nejen vesničanům ale i ostatním turistům.
 |
| Malana |
Víc informací o téhle vesničce tady:
 |
| Malana |
Čarasu je všude okolo víc než dost. Mým prvním kamarádem se stává černý chundelatý pes, který se od nás nehne. Vesničané nejsou tak nepřátelští, jak je všude líčí. Pravda snažíme se chovat podle nařízení, Nicméně se nám daří objednat si taxík, který by nás měl odvézt zpátky do Manlí. Dovídáme se, že náš průvodce se jmenuje Dippar a je mu 22 let.
I když nás už od sestupu dost bolí kolena, našemu utrpení není ještě zdaleka konec. Pěšinkou ještě musíme sejít k řece a vysápat se pár metrů srázem na hlavní silnici, kam by měl taxík přijet. Fanynek má bolavé koleno a sotva jde. Na cestě na nás nikdo nečeká, tak čekáme my na něj. Začíná hustě pršet.
 |
| Jenom v Tilaku ti úsměv v dešti nezmizí |
Jelikož jsme skoro na konci údolí, provoz je minimální, nebo spíš žádný. Vydáváme se tedy po proudu řeky a doufáme, že stopneme nějaké auto (frekvence 1 auto za hodinu). Nakonec se násilně vmačkáváme do jeepu nějakému domorodcovi, za chvíli litujeme, páč jeho jízda se dost podobá pokusu o sebevraždu a vlastně i hromadnou vraždu.
Naštěstí nás řidič vysazuje v nejbližší vesničce, kde přesedáme do dodávečky pro 11 Indů = 6 Evropanů + batohy. V Jiri opět přestupujeme. 38km zdoláváme v čase 90 minut. Není kam spěchat...jinak si tu dovolenou neužijeme :oP Dovídáme se, že v Indii policajti nejsou ŠVESTKY jak u nás ale BRAMBORY (podle barvy uniforem). Takže Roboš už není mlynář ale brambůrek!!! Taky už víme, že prý Pakistán má 36 atomových bomb a Indie 23...a co teď s tím?
Po večeři se ještě odbelháváme na internet a pak už jen spát...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat