Oslava Zbyňourových narozenin se z původně plánované Pálavy přesunula do Beskyd a to přímo do Bacova.

Tentokráte jsme z našeho bohatého vozového parku vybrali Fjantíkova Favóše a modlili se, aby ty kopce s náma vyfuněl. Naša pětičlenná posádka, tvořená Fjantíkem, Maličkým (Čumáčkem), Kateří, Leňou a mnou, uháněla směr Valmez a cestou ještě zvládla dovytvořit jeden z dárků v podobě papírové úlisné princezny se zmrzlinou, která po zatáhnutí za provázek roztahovala nožky a ruce, jazýček měla vyplazený permanentně :o)

Již od Valmezu, ti co už měli tu čest a chaloupku Kristýnčiné rodiny dříve navštívili, vyhlíželi odbočku na Bacov, ta však byla ještě několik desítek kilometrů před námi. V Bacově jsme mimo jiné navštívili něčí dvorek, projeli kolem stavby nové střechy, vyzkoušeli snad všecky odbočky z hlavní cesty, divili se, že Favouš je ještě schopný v těch kotárech točit klečkami, když se přetransformoval v saunu a že nás vyvezl až k chajdaloupce.

Zabrali jsme si spaní na půdičce, předali dary a začli se sjíždět ostatní v čele s Lukem a Ájou, jídlo se kupilo v nekonečných množstvích ze všech směrů, neustále se něco mazalo, grilovalo, vařilo, zdobilo, ukusovalo a popíjelo. K tomu všemu nás hraním na požárnickou trubku doprovázel nejdřív Zbyňa a poté své hudební nadání předvedl aji Luke. Následně si Zbyňa našel jinčí zábavičku a asi třikrát ukázkově sroloval v sudech příkrou zahrádku podél chatky a naprosto spokojený pokračoval v oslavě, my jsme si jen při té podívané nestíhali utírat slzičky, páč pohled na toho chlapce byl velkolepý :o)

Po této malé exhibici se dostavili místní od Karlovic vedení Rosťou a Čendou (?) s rozkošnou hafanicí (co si teďka nemožu vybavit, jestli byla Terezka:o), Luke předvedl mistrovské nalévání šampaňského za pomoci práce stehenních svalů, pak se rozehrály kytary a začlo se zpívat. Kolem půl sedmé večer se na cestičce u chaty zjevil nerudný soused v teplákové soupravě alá Cvičme v rytme a začal si stěžovat, že ho svým „křikem“ rušíme. Navíc mu vadí, že již tak brzy konzumujeme alkohol a vůbec že se veselíme. Mno řekla bych, že s výsledkem svého počinu moc nadšený nebyl. Párkrát mu bylo na truc opětně zahráno na trubku, pak se Zbyňa rozhodl, že se s ním půjde nějak domluvit, vrátil se s kupou sprostých slov, a my se přesunuli o pár metrů niž k ohništi, kde jsme pokračovali v našem řevu. Zvláštní, že sousedům z vedlejší chaty náš „řev“ nevadil :o)

Ráno jsme se tak nějak seskládali a vyrazili na Radhošť na vélet. Již po pár kilometrech jsme horám obětovali Lukeho, kerý se vrátil za Maličkým a Kristou na chatu. Naše výprava se rozdělila do dvou skupinek: 1) Fanča s Leňou hnali do kopca jak zběsilí a u Skalíkovy louky se od nás odpojili a šli napřed 2) Grog, Zbyňa, Illinois s panem Toaleťákem Radou, Kateří a já, jsme se věnovali opalování, fotografování, konzumaci piva, načež jsme se vydali ve stopách skupiny 1). S tou jsme se setkali až nahoře, společně jsme se posmáli Pražákům na výletě ( Hele, voni tady mají to jejich tradičnííí pečivo!!!No já si ten Frfál (správně Frgál) koupím až pak!), došli jsme k hospůdce,vyvalili se na sluníčko a dali si pořádnou baštu. Fančík ulovil poslední plněný knedlík toho dne a byl patřičně šťasten.

Cestou zpátky jsme se stavili pozdravit Radegasta, zbaštili zepár frgálů, posilnili se slivovičkou a zvesela došli na chatu. Přijela Janinka se Sofí a opět došlo na smršť jídla, následovali Osadníci a další taškařice.

Kolem půlnoci jsme se vydali spát, pár lidí s psíkama do „Kadibudky“, Kuba s Fandou pod širák, Leňa v přízemí a my na půdičce, nicméně kolem jedné hodiny nás vzbudil křik a pískot z venku. Jak se to všecko seběhlo, nikdo pořádně neví, bo samotnou událost vnímal každý úplně jinak:

1) Fančova: Uslyšel jsem Kubála, jak říká, že je někdo ve sklepě chaty a za chvilku na mě ležel nějakej chlap a Kubál volal, ať ho chytnu, tak jsem na něj klekl. Pak se objevila Leňa, tak jsme jí řekli, ať skočí pro vás na pomoc.

2) Maličkého: Vzbudilo mě šustění a viděl jsem, jak ve sklepě bliká baterka, tak jsem si nejdřív myslel, že je to někdo z vás, ale bylo mi divné, že si nerožnete, tak jsem se šel kouknout a on to byl zloděj, zavolal jsem na Fandu a ten pak na něm ležel, přišla Burda, tak jsme si řekli,ať vás zavolá

3) Ilča: Mě vzbudil ten křik a tak jsem si říkala, že je pěkné, že kluci ještě pařijou, ale že už by se mohli trochu zklidnit. No a pak přišla Leňa, ať jdeme dolů.

4) Leňa: Já jsem slyšela, jak se venku něco děje a že kluci na nás volajou, tak jsem se šla kouknout co se děje a jenom jsem viděla, že na něčem klečí a cosi se v té tmě leskne a vypadá to jak oči zvířete, tak jsem si říkala, proč ti blbci chytli kočku a proč kvůli tomu tak křičí a pak mi řekli, ať jdu pro vás.

5) Já: Vzbudil mě křik a pískání, taky jsem myslela, že je dole ještě veselo a pak přišla Leňa se slovy:“ Máte jít dolů, ale nevím proč!“

6) Luke: vůbec o ničem z večera nevím :o)) Toho se Kateří snažila probudit, aby šel klukům pomoc, což vypadalo následovně:

- Kateří:Luke, vstávej, kluci chytli zloděja!!

- Luke úsměv na rtech, hluboké bezvědomí: „Hmmmm“

- K:Vstávej, kluci někoho chytli!

- L ze spánku:Nešahej mi na bříško! (převalení na bok)

- K: Luke vstávej!

- L ze spánku: Jsi krásná, líbíš se mi, zavolám ti!

Po této větě jsme šli všici do kolen, mávli nad ním rukou a utíkali dolů, podobný scénář proběhl při pokusu probudit jediného policistu v naší skupině a to Zbyňu, opět neúspěšně.

No pan zloděj se pokusil vymyslet několik historek o tom, jak a proč se do sklepa dostal a nakonec se zjistilo,že je to jeden z konfliktnějších obyvatelů nedaleké chaty. Lehce nervózní byl nakonec propuštěn a my se šli pokusit znovu usnout.

Ráno jsme ještě probrali zážitky z předešlé noci a já s Kateří a Fanouškem jsme ve Favoušovi odkodrcali zpátky na Hanou :o)