Všecko to začlo nevinou sms Lizárdoše alá předsedy Honzíka, že pojedou s kumpánama do Tater a že by se za mnou stavili na pivko, načež jsem vznesla letmý dotaz, jestli by mě spíš v Olmu nechtěli nabrat a vzít sebou do těch hor a odpověď na sebe nedala dlouho čekat a prý že jo :o)

Tak si mě kluci v pátek vyzvedli již v povznesené náladě na parkovišti u Hornbachu, posadili i s batůžkem na vozík a Tomáš mě jak princeznu dovezl až k dodávce. Tož uvítání velkolepé :o) Počasí už tak moc ne, páč nám po cestě pršelo skoro až k hranicím. Průjezd na Slovensko byl patřičně oslaven :o) Nicméně na první benzínce si už Honza nic nepamatoval, a snažil se zaplatit českýma korunama a byl vykulenej z toho, že po něm chce paní pokladní Eura :o))

Kolem jedné ráno jsme dojeli do Bílé vody, kde jsme to zapíchli na parkovišti, zalezli do spacáků a za chvilku už nikdo nevěděl o světě.

Ráno se budíme, Dušan ve stanu obložený salámem nám oznamuje, že se chtěl vydat směr Lomničák na východ slunce,ale že došel jen na hranici lesu a vrátil se. Chvíli na to, nám přijde pan hlídač parkoviště oznámit, že pokud jsme zde spali, jsme více méně borci, páč letos je nějak moc přemnožených medvědů a totok je jejich oblíbené noční místo...no uff.

Po snídani se dělíme na tři družstva:

naša cesta byla věru zajímavá, vytěžená lesní cesta po kotníky v blátě, pak se mě začínajou dělat megapuchýře, na Plesnivci lepím a mám pocit na umření, následuje nepříjemný strk a pak už jsme na náhorní plošině, kde nějdřív vydatně prší a následně chumelí, takže když se trochu zvednou mraky, je vidět na pocukrované vrcholky okolních štítů. Ten sníh už se mi líbí a tak nálada se zvedá. Na Brnčálce už vylosovávají ceny v tombole, potkáváme se s Alešem. Chvíli na to rozeznávám v davu Petera, kterého jsme s bandičkou jeho vyvedených kamarád měli tu čest s taťuldou poznat v kempíku pod Zermattem. Takže si sdělujeme v rychlosti nějaké informace, zážitky a dojmy. Kluci se vydávají ještě směr Jahňačí štít a já z Dominikem míříme do údolí, páč opětně festovně prší a je kosa ukrutná. Na jednom z odpočívadel nás dochází družstvo č.2.

U auta vaříme čajos a nahříváme se na sluníčku. Doplňujeme energiju, já si pročítám časopis Wild cat, který následně koluje a úsměv na tváři vykouzluje snad všeckým čtenářům. Kolem půl páté jsme už všichni u auta a zavžujeme, jestli zkoušet štěstí přes noc na stejném místě nebo popojet.
Nakonec ještě spolu s ostravákem na KTM volíme variantu 2 a přejíždíme za Tatranskou Kotlinu. No nicméně druhou noc spím srabsky v autě, páč i Peter se neopomněl zmínit o zvýšeném výskytu medvědů a to i poblíž horských chat během dne.

Dopoledne se kluci ještě vydávají do Bielanských Tater, já se nahřívám jak zmija na sluníčku v trávě poblíž jednoho sanatoria a po obědě vyrážíme domů :o) Moc pěkné to bylo, i když jsem si ze začátku musela zvyknout na ukecanost a hlučnost spolucestovatelů, ale o to větší s nima byla sranda :o)