Rychlý sled událostí...
- Očkování - jelikož injekce ve mě vzbuzují velikou nedůvěru, moc nadšená z očkování do Indie jsem nebyla, zvlášť poté, co jsem zjistila, že mě bodnou hned pětkrát (sice rozfázovaně, ale přece). Navíc paní doktorka v očkovacím centru je vyznavačkou černého humoru, takže než jsem prokoukla, že to co říká, je vlastně sranda, můj strach byl ukrutný. Jako alergička bych prý měla před a po očkování užívat týden prášky, co beru jen při obtížích, což jsem netušila, takže jsem byla nadopovaná erárním Zyrtecem a už jsem letmo tušila, co bude následovat, páč tento prášek má na mě silně uspávací účinky. Trochu jsem se zděsila, když se mě paní doktorka v mohutném nápřahu ruky s injekcí optala : " jestli mě už někdy někdo píchl tak, aby mě to nebolelo?!"...s děsem v očích jsem odpověděla, že ne a že doufám, že ona bude první, kdo to zvládne. A tak se taky stalo. Druhý den mě tak bolely obě ruce, že jsem je nemohla pořádně zvednout, naštěstí účinky prášku nezklamaly a já následující dva dny prospala téměř v kuse :o)
- Výjezd na Kružberk : v Berušce, s Robošem, Fjantíkem a Leňou. Roboš jel celou cestu v podstatě bez řazení na trojku :o)) i když situací k podřazení a přeřazení bylo určitě víc než dost :o)) Výjezd splnil očekávání, Fanča po večírku, po dvou cestách uklidil lavičku a její přilehlé okolí, vyvalil se na ni a pak už jen házel nevraživé pohledy po pištících dětech, které rušili jeho střízlivění. My jsme dali na radu slečny s největšíma zubama (kterou já potkávám kdekoliv, když vyjedem lízt, a která bývá na fotkách v Montaně a v Lidé a Hory, je z Havířova a já už se jí trochu bojím) a prubli jsme Hranu zrcadla a natolik se nám zalíbila, že příště chceme tomutok sektoru věnovat víc času :o) Cestou domů nás Roboš ještě vylákal na procházku po jeho rodném kraji, podívat se na kráter místní sopky. No cesta to byla zajímavá, nejdřív loukou, pak kopřivama, pak hustníkem, pak bahnem, pak jsme slízali sráz, kde se nebylo moc čeho chytit a bahno tam taky bylo, pak už jen ostružiním a byli jsme tam! Místečko věru poetické a ta lesní cesta, která z něj ústila na opačném konci ve směru, ze kterého jsme měli původně přijít, byla taky pěkná :op Roboš to omlouval tm, že nám to chtěl trochu zpestřit, aby to nebylo tak fádní. Sklepali jsme ze sebe klíšťáky, pokochali se výhledy a po oné lesní cestě jsme se vydali zpět k autu. Pravda i na zpáteční cestě jsme se trochu ztratili, takže jsme šli po pás v trávě, u lesa jsme narazili na plantáž lesních jahod, takže během půl minuty by nešlo poznat, že tam ten červený flek byl, páč jsme to okamžitě všecko spásli. Pak už jsme jen smutně záviděli divočákům, jelikož jim někdo u lesa vysypal hromadu prošlých a polámaných sušenek a oplatků od Opavie a my jsme měli hlad! Na cestě jsme opět sklepali klíšťata, Robošek se vrátil pro Berušku a my jsme pomalu vyšli směr pomníčku česko -německého porozumění, kde jsme se snažili vytvořit skákací fotky...nechápu jak to, ale já ani na jedné nésu ve výskoku :o(
- HUDYkamijon - myslím si, že Ruda jen tak nezapomene, jak u nás na Hané propagoval Uhlí zboží a Děčínsko :o) Krom toho, že se u kamijonu scházely všecky naše pochybné existence a s Čumáčkem (Maličkým) celé dny hodnotili baby procházející kolem, se zúčastnil "poklidného" grillování u Matoušků, kde nalezl aji útočiště na přespání. Z grilování se vyklubal zákeřný večírek, v režii séger v podstatě nonstop až do rána. Následující den byl vskutku perný, nicméně jsme ho až na malé kolísání všici zvládli na výbornou :o)
- Konup - někdy tuším začátkem července jsem se dověděla, že si jeden můj vzdálenější kamarád plní svůj sen a to dojet na kole z Lysé hory v Beskydech pod Kailas v Tibetu, to se nakonec nepovede, skrz ty podělaný Číňany, ale aji tak, poslední zpráva od něj je z Pakoše, teď by měl projíždět do Indie a ještě má v plánu navštívit Nepál, takže mu držím pěsti a jsem ráda, že se mu to všecko tahle povedlo. Kdo by si chtěl počíst víc, tak tady :
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat