Před odjezdem proběhlo několik plánovacích schůzek, kde se stejně nikdy nic nevyřešilo, začali jsme na hromadu kupit léky, které nám posháněli všichni známí pracující ve zdravotnictví, prodělali jsme preventivní očkování (ty správné po-očkovací stavy jsem prodělala snad enem já), posháněli jsme průvodce, mapy a informace od kamarádů, kteří už v Indii byli a pomalu jsme se začínali těšit na den „Dé“…


8.8. Jelikož někteří členové výpravy nechtějí nic podcenit, vydáváme se do Prahy pro jistotu už den před odletem. Máváme v duchu z okýnka do dály mizící Olomouci a začínáme rozebírat, co kdo doma zapomněl, co je ještě třeba dokoupit a co budeme v Praze dělat. Následně nás nabádají rodiče malého miminka sedící vedle nás, jestli bychom se nemohli ztišit, že se snaží dítě uspat. Nezbývá nám, než zalovit v útrobách batůžku, vytáhnout první láhev desinfekce a začít ji v tichosti konzumovat. Cesta je dlouhá a tichá :o)) V Praze si nás vyzvedává Kačka, jdeme se k ní ubytovat, Fanyn s Jiřinou valijou do Uhláča a já se vydávám za Daníkem na nábřeží a vyrážíme na šlapadle na odpolední vyjížďku.Vltava nám krásně chladí vínko, sluníčko svítí a plavba nemá chybu. U Žlutých lázní dáváme pauzu a pak se pomalu plavíme do přístaviště. Cestou se nám rodí v hlavě dva ďábelské plány, tož uvidíme, jestli někdy vyjdou. Večer se scházíme u Kačky doma, probíhá preventivní desinfekce organismu, posloucháme zvuky noční Prahy (zoufalé volání o pomoc zřejmě okradeného pána – Chyťe ho!) a pak už jen neurotické převalování Roboše, který neumí spát na mojí karimatce a má vůči ní nemalé výhrady :op