(autobusáček v Manalí)

Ráno se probouzím s pocitem lehce se motající hlavy, přece jenom ten přechod do jiné nadmořské výšky se projevuje i tady (Manalí - 1,950 m). Vyrážíme do města. Sháníme jeep na přejezd do Lehu v oblasti Ladakh.

Dodáváme si odvahy a na oběd se stavujeme v místní "restauraci",

jídelní lístek nám nic moc neříká, protože názvy jídel jsou v Hindštině a popisky k nim sice sem tam anglicky ale stejně nám to neusnadňují...nakonec volíme každý trochu jiný typ jídla zvaného Kofta.

Pan číšník má trochu problém se dopočí

tat, ale nakonec je každému naservírováno něco, co jde jen těžko popsat, co to vlastně je. Jaký druh je který pan číšník není schopný rozpoznat a já jsem docela ráda, že na mě zbyla nejtužší verze onoho jídla.

Takže to vzdáleně připomínalo něco zapečeného ve vajíčku. Jídlo ostatních působylo dost věrohodným dojmem, že jim do misky někdo nablil :o) )) a ozdobil to cibulkou...samozřejmě všemu vládlo Kari...tak jsme to nějak do sebe s lehkým sebezapřením vec pali a rychle opustili stravovací zařízení.

Jeep jsme domluvili na následující den a tak jsem se rozhodly, že zbytek toho dnešního využijeme na prozkoumávání městečka. Optali jsme se místních, co tu je zajímavého k vidění a rozhodli jsme se pro buddhistický klášter. To už se mezi tím od nás o dpojila Leňa, které se jako první udělalo špatně a zmizela zpátky na hotelový pokoj, asi po půlhodině ji následuje Kačka, takže ke klášteru jdu s klukama sama.

U modlitebních mlýnků mě zastavuje malý klučina, vyzvídá jak se jmenuju, představuje se jako Karim a provádí mě celým komplexem a ukazuje gompu s obřím modlitebním mlýnkem. Je to jediný Indouš za celou dobu pobytu, který za své i nevyžádané služby nechce žádný bakšiš, o to je mi sympatičtější. V Gompě se společně fotíme, Jiřina se stává obětí místního lehce po a promočeného bezdomovce, takže má taky pěknou fotečku a my opouštíme Gompu, páč bezdomovec je docela vytrvalý a s prosbou o bakšiš neod bytný.

Za branou komplexu nám oznamuje i Fanča, že se vrátí na pokoj, bo mu není nejlíp. Jdeme s ním, s tím že zjistíme, jak jsou na tom holky a pak někam ještě vyrazíme. Leňa ve svém pokoji předvádí docela obstojný šavlový tanec, Fanyna lehá na postel a je jasné, že s náma už dál pokračovat nebude. V našem pokoji podřimuje Kačka, která přiznává lehké ublinknutí a je taky rozhodlá zůstat v posteli. Tak slavně dopadlo naše první setkání s místní kuchyní :o(

Ve trojice si pronajímáme motorikšáka a necháváme se dovézt za sousední vesničku Vashist, kde má být procházka k místnímu vodopádu. Pan rikšák nám dává ještě nějaké instrukce, mává směrem ke skalní stěně a nechává nás svému osudu. Poprvé vypuštěni do Indické přírody nestačíme valit oči nad množstvím konopí, které tu volně všude roste jak u nás kopřivy ale stokrát tak přemnožené.

Vznikají první fotky divoké fauny - ještěrka na kameni, taky fotka dětiček - a to moc hezkých, fotka pupkáčů, kteří u řeky mají piknik a perou prádlo...

...no a po krátkém stoupání proti proudu říčky si můžeme vyfotit i onen vodopád,kvůli kterému jsme sem jeli. Kocháme se výhledy přes údolí na okolní kopce a po vzoru Izraelců slézáme až přímo pod stěnu k vodopádu, cesta to teda není zrovna košér, ale díky štěstí a trochy sebezapření to zvládáme jak tam, tak i zpátky. Památku máme do té doby, než dojde na praní, páč máme všichni tři hnědé zadky OD BAHNA!!!!

Izraelci se s náma dávají do hovoru, dovídáme se pár zajímavostí, a taky to, jak se dostat do Vashistu pěšky. Scházíme po pěšince k mostku přes říčku, za mostkem se stavujeme u malého chrámu a poté narážíme na Teahouse, naše Izraelce, totálně ožralého a asi aji zhuleného Gruzínce, který hraje Vrchcáby s jedním z Izraelců a na pár svatých mužů. Jsme štěstím bez sebe :o)

zraelci nás lákají na čaj, takže si k nim sedáme, jeden ze svatých mužů nabije "čilan" ovšem pouze tabákem vydroleným z cigaret, zadoutná celé posezení a začíná vyprávět, kde všude byl, co tam zažil, ukazuje nám fotky z různých míst a chrámů v Indii a završuje vše dotazem, jestli chceme pustit nějaké svaté písničky...my samozřejmě chceme, akorát netušíme, jak to ten pán chce udělat...ten ovšem zaloví ve svém žebradlu, vytáhne mobil najde ony mp3 a muzika je na světě a největší naše zklamání taky :op

Takže netrvá dlouho a skupinku opouštíme a scházíme do Vashistu, uprostřed vesnice jsou termální pidilázně,kde se chceme na zpáteční cestě z Lehu zastavit. Kupujeme si Colu, která teda aspoň mě vhání energii zpátky do těla, sháníme Tuk-Tuka a vracíme se za ostatníma. Večer jdeme už hromadně na mail, nákup pití a jídla na cestu (banány a sušenky). Vracíme se na hotel a jdeme spát.