Ráno je trochu chaosovité, bo jsme zjistili, že jsme domluvili odvoz jeepem na špatné datum. Po vyřešení tétok zapeklité siuace nás řidič, co vypadá přesně jako náš olomoucký Vikoš a je aji stejně neurotický :op, veze do Spitoku, výchozího místa našeho a Makra Valley treku. POtkáváme zde známé tváře z letadla, jak Poláky tak italské Monturáky.

Zatímco ostatní výpravy přivazují velké batohy a zásoby jídla na nebohé oslíky, my nahazujeme naše"batůžky" na záda, a podle rady jednoho z průvodců se vydáváme na opačnou stranu, než vede naša trasa. Asi po čtvrt hodince prohlašuju, že je to divné, že se vracíme jakoby zpět k Lehu pod horama a že jdeme furt po asfaltce. Konzultujeme situaci na mapou, otáčíme se na patě o 180 stupňů a tentokrát už nabíráme správný směr a proklínáme onoho pána, co nám tak výtečně poradil.

Zanedlouho opouštíme asfaltku, doháníme výpravu s oslíkama, lehce jim závidíme a začínáme pozvolna stoupat do údolí Indusu. Cestou míjíme pár stavení a kláštěr a jsme doprovázení ustavičným zvonění zvonečků upevněných na krcích oslíků.

Indus splavuje několik raftů a nám začíná mrholit. Leňa získává přezdívku Tryskomyš, páč její tempo je fakt vražedné. Po několika zastávkách a čtyřech hodnách pochodu údolím společně s Monturákama přecházíme vratký můstek nad říčkou do kempu. Stavíme stany na jedné z terásek a začínáme vařit, po jídle stany přesouváme, páč se trochu bojíme převisu šutrů a bahna, který trčí nad místem, kde máme stany a který by mohl vytrvalý déšť a následně aji bouřka uvést do pohybu.

Našemu zájmu neuniknou ani dva sliční Izraelci, kteří přichází do kempu k večeru, testujeme kapacitu Fanynova průtokáčků a do stanu pro 2 osoby se nás s přehledem naskládá 6, takže přepisujeme dějiny :o)), večer přestává pršet, takže vylézáme ze stanu a všem předvádíme, jak jsme lehce retardovaní, když hrajeme hry "HU!" a "Tubléza", při niž se dělají pohyby ne málo podobné těžké retardaci, taky hrajeme Šly tři opice..., Bahno, Palermo a ukončujeme to Pexesem...takže úplní kreténi. A pak už jdeme raději spát.