Po noci prozvoněné zvonečkama mul kolem našich hlav se probouzíme do sluníčkového dne. Dnes nás čeká asi 5ti hodinový pochod do dalšího kempu. Po snídani se vydáváme na cestu a po pár metrech zastavujeme u studánky, kde dobíráme vodu do zásoby. Cesta vede roklí zarostlou levandelí a keříky, několikrát musíme zdolávat řeku, což se mi jednou ne zrovna povede a tak se nad údolím rozezní výkřik sprostého slova, páč si botou pěkně naberu vodu.

Někde při brodění se k nám připojuje Rus, který s náma vydrží putovat až do kempíku.

V Rumbaku dáváme rest v Teahouse(u), tady se taky loučíme s Izraelcema, kteří mají namířeno na Marka Valley trek (bohužel).

My zjišťujeme od místních, že do našeho kempu by to měla být už jen hodina chůze a ukazují nám, že kemp leží na konci údolí za vesničkou. Tož su celá veselá, páč pro dnešek už by té chůze aji stačilo, ale to ještě netuším, že to bude můj nejdelší pochod v životě.

Jiřinka si upravil kalhoty tak, že je má roztržené mezi nohama a vzbuzuje veřejné pohoršení a smích, takže krom toho, že jsme nuceni zaplatit za průchod vesničkou, a vlastně i za následný kemp, tak se na nás sbíhá kouknout celá vesnička, kterou v záchvatu s míchu a s rukou napřaženou na našeho Jiřinu svolávají vyběračky peněz. Za posměchu vycházíme z vesničky a uprostřed žitného pole si dáváme další pauzučku a zevlujeme u potůčku, přece jen jsem už ve 4000mnm a tak se na nás začíná projevovat únava. Do kempu už se dál jen trápím, cesta neubývá a stany se spíš vzdalují než přibližují, musím se hodně přemáhat, abych tam vůbec došla. Ostatní jsou daleko předemnou a po příchodu do kempu dostávajou jako bonus každý hranolku od anglického páru z Newcastelu. Roboš mi pak jde naproti a pomáhá s batohem.

Poslední úsek hnus fuj!

Po večeři je ukrutná kosa, takže si dáváme slivovičku a mizíme spát. Opět jsme uspávání zvonkohrou.