Snídaně a sestup do Stoku, ukrutně mě bolí palce v botech a je to aji těma puchýřema, co jsem si pořídila, myslím, že soupeříme s Fanynem, kdo jich má víc. Já mám ale chuťovečku v podobě puchýře pod nehtem, takže bych asi měla tenhle boj vyhrát :oP

Cestou míjíme torzo zvířátka, nebo spíš jen jeho kopýtka, z úzkého údolíčka scházíme do rozlehlého údolí na jehož konci už jsou vidět domy a gompy městečka, jeep už na nás čeká, takže fotíme poslední pohledy zpátky na hory a údolí a jedeme do našeho hostelu v Lehu.

Po malé estrádě v opuštěné cestovní kanceláři (Hello, anybody is here?!?!), se nám daří přebukovat si odjezd do Manali na dnešní večer, po sprše a obědě razíme skupovat dárečky svým blízkým, v kýčovitém světýlkama osvíceném budhistickém centru se dovídáme, že Leh za 4 dny navštíví sám Dalailáma....kurňa to je pech!!!

Během čekání na odvoz si s Fanynem způsobujeme dva vydatné až půlhodinové záchvaty smíchu...prostě to nešlo zastavit.

Po deváté nás vyzvedává majitel agentury "Fousek", nakládáme horko těžko věci do jeepa, dostáváme instrukce, že na na check -pointech máme být zticha, popřípadě odpovídat podle instrukcí, jelikož se pán přiznává, že jeho agentura nemá povolení na převážení turistů z oblasti do oblasti, tudíž kdyby na nás přišli, tož to by byl asi velké průser...se slovy, že se s náma kousek sveze, se nás osm vměstnává do jeepa pro 5 a vyrážíme.

Kontroly naštěstí projíždíme bez problémů. Asi po 40km na nás z křoví bliká auto, jedeme dalších 10km, kde odbočujeme na vedlejší cestu a začínáme chystat věci na přebalení do druhého auta, které chvíli po nás přijíždí. Akce musí proběhnout za absolutního ticha a se zhasnutýma světlama. Né že bych z toho měla dobrý pocit, to vůbec....

Druhý řidič je málomluvný, bojíme se, abysme se nikde nevybourali, když si uvědomuje, jak dlouho je na cestě, že musí být unavený a co nás ještě čeká cestou zpátky...na náhorní plošině s pouští chumelí....